Fenomén zvaný dobrovolné vstupné

     S fenoménem dobrovolného vstupného jsme se setkali snad všichni a ne jednou. Otázkou je, na které straně „barikády“ jste. Zda jste dárce či obdarovaný.

     Již třetím rokem jsem v týmu pořadatelů charitativně-hudebního festivalu Sunday Music Jam a musím říci, že ze sociologicko-psychologického pohledu je tato věc velice zajímavá.

     Lidé v Čechách jsou zvyklí mít nalajnováno, co se po nich chce a případně kolik se po nich chce. Pokud mají tedy vhodit „do klobouku“ takzvaný dobrovolný příspěvek, jsou rázem vystaveni velkému dilema. Dát něco, nebo nedat? A kolik? Pro mnohé z nich je to skvělá šance, jak se pobavit zadarmo a tím ušetřit nějaké chechtáčky na dvě, tři pivka či krabičku cigaret.

     Náš festival je multižánrový, takže se sejdou milovníci popu, rocku, bigbeatu i metalu. Akce trvá celý den, takže vstupem projde nemalá sorta lidí různého věku, vyznání (ať hudebního či náboženského) i pohlaví. Jsou mezi nimi lakomci, šetřílci, „nevidomí a neslyšící“, vymlouvači, návštěvníci toalet a jim podobní. Naštěstí i tací, kteří vidí klobouk a není potřeba cokoliv říkat. Takoví, kteří si odpustí dvě piva a raději přispějí na dobrou věc ( letos opět na zvířátka:-)).

     Loni jsme si udělali malou statistiku a byli jsme překvapeni. Tedy nemile. Z bezmála šesti set návštěvníků otevřela peněženku pouhá polovina.

     My však nevyčítáme a desetiletou tradici dobrovolného vstupného rušit nehodláme. Dveře jsou otevřeny všem – punkáčům, metlošům, rockerům, homosexuálům, transsexuálům, heterosexuálům i těm, co nesexují. Malým, velkým, tlustým i hubeným. Kočkám, psům, cyklistům, motoristům, veganům, vegetariánům i masožravcům. Dokonce i řvoucím dětem. Jen, pokud byste chtěli dovést slona, zaparkujte ho prosím před vraty.

     Každopádně jako správna rejpalka si neodpustím pět nejčastějších výmluv:

1. „Já jdu jenom okolo, vůbec nevím o co jde, ty kapely neznám. Budu tady pět minut a jdu.“ (Za hodinu vidím dotyčného/dotyčnou jak paří pod pódiem jako blázen). Ti féroví obdarují klobouk při odchodu a pochválí vydařenou akci. A to beru!
2. „Já potřebuju jenom na záchod“ (ceduli veřejné WC jsme nikdy nikde nevyvěšovali, zajímavé), případně „Jdu si jen koupit párek v rohlíku“.
3. „Mám u sebe jenom deset, dvacet, třicet...korun“ (během večera spatřen na stejném místě u stánku asi s šestým pivem a třetí klobásou)
4. Nic. Nevidí, neslyší. Projde kolem vstupu ve chvíli, kdy zrovna pozoruje krásy slunné oblohy, právě proletující ptáky nebo letadlo.
5. Nejdál jsou frajírci, kteří dorazí s partičkou a nutně se potřebují předvádět a do klobouku vám hodí korunu. Vždy zvažuju, zda mu nepřispět na pivo, aby si přilepšil.

     Pokud by vás zajímalo, co je ten Sunday Music Jam vlastně zač, hoďte oko na facebook nebo na naše webovky.