Dítě "odjinud"

S dítětem "odjinud" je to jako s kinder vajíčkem. Ovšem ke skládance vám chybí návod. Ale co by to bylo za život? Já návody stejně nečtu.

Nikdy jsem ti nezaložila deníček děťátka, kde bych poctivě zapisovala kolik jsi kdy vážil a měřil, kdy ses poprvé usmál a kdy se ti vyklubal první zoubek. Ne snad kvůli tomu, že by to pro mě nebylo důležité. Naopak, vše jsme s radostí prožívali. Ovšem život nám přichystal pár nečekaných překážek a na psaní nebyl čas. A tak ti budu radši vyprávět.

Každá máma by začala povídání o tom jaké to bylo, když jsi přišel na svět. Co cítila, když tě po porodu držela poprvé v náručí – konečně po tak dlouhé době, kdy jsi v ní pomalu rostl a ona s každým přibývajícím kilem přemýšlela jaký asi budeš. O tom, jak její mysl naplnila taková dávka štěstí, že úplně zapomněla na ty hodiny bolesti, které právě prožila. Já ti toto bohužel vyprávět nemůžu. Tohle všechno nám bylo nezvratně odepřeno. Neznal jsi můj hlas, když jsem na tebe poprvé promluvila. Voněla jsem neznámem. Nevěděl jsi kam si mě máš zařadit a přitom sis mě vybral. Zdálo se mi o tobě dřív než ses narodil. Vybrala jsem ti tehdy jméno. Jméno, které ti v nemocnici dala žena, která tě porodila. Žena, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Tvá první matka.

Žena, kterou jsi od té doby neviděl a ačkoliv jsi v ní devět měsíců žil zřejmě bys jí už nepoznal, stejně, jako by jí nepoznali tví bratři. Dala vám život, ale víc bohužel dát neuměla. Možná jí to nikdo nenaučil, možná neunesla to břímě odpovědnosti, nebo jen neměla sílu starat se o jiné, protože se neuměla postarat ani sama o sebe. Ani na tuhle otázku, stejně jako na spoustu dalších, ti nebudu umět nikdy odpovědět. Nevím, po kom máš oči a úsměv. Nevím, po kom jsi zdědili hudební sluch a ten úžasný smysl pro herectví s kterým bys mohl vystupovat v cirkuse jako klaun. Neumím si představit, jak budeš vypadat až vyrosteš. Jsi takové moje kinder vajíčko – člověk vybalí hromadu malých dílků, které si musí poskládat. Nám však chybí návod. Ale já věřím, že to zvládneme i bez něj. A taky doufám, že pro tebe bude stejně důležité to, co už vím. To, co ti můžu vyprávět bez jakýchkoliv otazníků. To, co spolu každý den žijeme. Právě to, proč sis nás na své cestě vybral. Co ses od nás přišel naučit a naopak cos ty přišel naučit nás. To, že jsem tvá náhradní matka totiž není samo sebou. Máš to prý napsáno ve hvězdách – říkala jedna vědma. Pigmentová skvrna, kterou máme oba na zádech je toho důkazem. A nebo možná taky ne :-) To je další odpověď, na kterou mohu říct jen NEVÍM.