Zlatý komunisti!

Otevřel jsem po létech zaslouženého odpočinku knížečku instruktážních změn pracovních podmínek pro praktické lékaře, vydávanou asi 6x do roka. Za komunistů jsme byli svobodnější!

Pravda, když se komunisti chopili moci po svém Vítězném únoru, začali s vyvražďováním inteligence, zneužitím justice k politickým vraždám, odejmutím majetku schopným a podnikavým lidem, které pak pronásledovali do třetího kolene, vyháněli sedláky ze selských usedlostí, začali přepisováním dějin a tvořili svoji komunistickou pseudointeligenci. A samozřejmě vyhnali lékaře ze svých ordinací. Zdravotnictví velel soudruh lidovec páter Josef Plojhar, ale jinak na všech úrovních řízení zdravotnictví byli vzdělaní lékaři. Dnes si myslíme, že k tomu stačí několikaletý kurz MBA a jmenování politiky do funkce. Podle toho to tu vypadá!

Tu dobu zmatků, řízené závisti a nenávisti jsem zažil především jako dítě. O těchto věcech se u nás v rodině jen šeptalo. V naší rodině bylo několik sedláků vyhnaných ze statku, někteří byli zavřeni v Jáchymově a posláni domů jen umřít, jejich děti a příbuzní byli pronásledovaní, nesměli studovat a směli dělat jen podřadné práce. Proto jsem pracoval u vlakových pošt a byl jsem vyučen v poštovním kurzu.

Protože jsem bydlel s rodiči daleko od těchto zuřivých jihočeských komunistů a protože již v té pozdější době panovala solidarita slušných lidí a komunistická protekce, mohl jsem díky tomu vystudovat medicínu.

Do praxe jsem nastoupil až v roce 1973. Silný politický tlak byl na primaře, ale ten dopady na své sekundáře tlumil. V centru naší práce byl pacient, kterému je třeba pomoci, nikdo nás pracovně nebuzeroval a nepokutoval nehoráznými pokutami za dobře vykonanou práci. Pravda, platy byly na úrovni dělníků, ale v práci byla pohoda. Za práci začínajících lékařů ručil primař. Mohli jsme psát léky, které pacient potřeboval. Ale pravda je také, že mnohé léky nebyly k dispozici, pomůcky nebyly žádné, vyšetřovací metody byly omezené, ale nikdo nám pokutami nevyhrožoval.

Pravda je, že jsme k vyšetřování měli jen svoje oči, uši a ruce, jako středověcí, ale i antičtí, lékaři. Poznávali jsme srdeční infarkt bez EKG, zápal plic bez rentgenu, naučili jsme se poznávat zlomeniny bez rentgenu. EKG a rentgen byly jen v nemocnici.

V práci jsme byli svobodní, mohli jsme psát léky, které pacient potřeboval. Pokud ale byly! Převážně jsme měli generika ze socialistických států okopírovaná od světových farmaceutických firem. Novinky měli k dispozici jen lékaři, prověření soudruzi komunisti, kteří směli vycestovat na kongresy do západního světa. Mohli jsme svobodně své pacienty vyšetřovat, pokud nějaké přístroje byly. Každý pacient byl prakticky ihned vyšetřen.

Dnes pacient vypadnul ze systému jako středobod práce lékařů, stal se pouze fiktivním pánem systému. Proč? Protože negarantuje proplacení zdravotní péče. Pacient tak snadno využívá, až zneužívá, zdravotní péče, protože on čerpanou zdravotní péči nehradí. Zaplatí zdravotní daň a o proplacení zdravotní péče se má pokomunisticku starat stát. Pokud na zdravotní péči, převážně prostřednictvím zdravotních pseudopojišťoven, stát nemá, zaplatí to lékaři.

K tomu slouží neustálé změny pracovních podmínek, neustálé buzerace a neustálé výhružky pokut řádově až v milionech korun, pokud se lékař nebude řídit neustále se měnícími předpisy, které naši politici neustále přetváří, že lékař potřebuje stále studovat změny několikrát do roka více než medicínu, jinak prodělá kalhoty.

Když jsem konečně po létech mohl přestat pracovat, nastoupit na trvalou dovolenou a zbavit se těch nekonečných buzerací, výhrůžek a změn, byl jsem rád! Už jsem na to neměl sílu. Zbavil jsem se toho nekončícího postkomunistického levičáckého sociálního inženýrství, které nám tu předvádí všechny naše strany, včetně ODS a TOP 09!

To komunisti, přes veškeré likvidování inteligence a kvalitních občanů společnosti, přes veškerou politickou buzeraci, si lékařů, pokud drželi hubu a krok, vážili a nechali je svobodně pracovat. Svým zachováním relativní pracovní svobody a relativním zachováním vztahů ve zdravotnictví, byli mnohem pravicovější svojí relativně svobodnou zdravotní péčí. Zlatí komunisti!

..........................................................................................

Slangový nadpis nechávám úmyslně. Tak to tu slyším často kolem sebe!