Pokud jsi zůstal ve vnímání Vánoc na dětské úrovni, pak tyto řádky nečti! Nejsou napsány pro tebe.
Vánoční svátky slaví celosvětové křesťanské společenství. Pokud se nespokojíš s prostým emočním rozněžněním a zevními projevy svojí lásky, můžeš se zamyslet se mnou.
O Vánocích si křesťané připomínají přes dva tisíce let starou událost narození Ježíše Krista v chudé stáji za Betlémem. Bůh se snížil k člověku, aby s ním sdílel svůj život. A sdílel jej až do té nejhrůznější podoby, kdy byl člověkem potupně ukřižován. Přesto Ježíš Kristus přinesl člověku spásu, kterou člověk nepřijal. V čem tkví ta spása člověka?
Zamysleme se nad pojmem SPÁSA, protože mám obavu, že v průběhu dějin tento pojem ztratil svůj obsah a stal se prázdným heslem, jako je naše novodobé heslo „komunismus“.
Pravdu, Lásku, Svobodu a Spravedlnost laicky vnímám jako základní atributy Boha. A každý z nás ví, pokud alespoň občas otevře Písmo ke své životní inspiraci, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Pokud člověk chce být šťasten, pokud člověk chce přežít, musí se stát autentickou Boží stopou.
Musíme přijmout za své úctu k pravdě, úctu k druhému člověku, úctu ke stvořené přírodě, úctu ke svému Stvořiteli, úctu ke svobodě druhého člověka, úctu ke svobodě sebe sama a úctu ke spravedlnosti.
To je podstata skutečné spásy člověka. A nemusí být člověk kdovíjak teologicky vzdělán, aby nevnímal důsledky nepřijetí této spásy. Pokud se člověk v jakési pseudosvobodě bezmyšlenkovitě a bez idejí povalí dál, je to jeho konec. Křesťanskou Evropu převálcují muslimové se svým právem Šaria. Ostatně to se děje již dnes.
Ztratili jsme vnímání svého Stvořitele a ztratili jsme vnímání naší budoucnosti. Naši politici ztratili vize do budoucnosti, protože se intensivně věnují jen svému kořistnictví. Boháči si jen užívají svého nadbytku a po nás potopa. I každý obyčejný člověk se pinoží, aby dosáhnul určitého životného standartu… A co bude zítra, nás zatím nezajímá. Titanic se potápí a na palubě se stále ještě tančí.
Tak se aspoň zamysleme nad svojí budoucností o Vánocích, o svátcích oslavujících přiblížení Boha k člověku, zda to není výzva také pro každého z nás. K tomu nepotřebujeme věřit našim dětským, iluzivním představám o Bohu, abychom Jeho skutečný obraz Pravdy, Lásky, Svobody a Spravedlnosti přijali jako vzor obrazu nás obyčejných lidí.
Doufám, že je ještě čas k obnově nás samých a obnově naší společnosti. Vnímám, že živý kvas se revitalizuje a prostupuje těsto naší společnosti. Sůl země se zatím nezkazila. Zatím může dát chuť tomu našemu těstu. Ale čas k obnově je nejvyšší!
