Úsvit

Po vlahé milostné noci leží na horské pasece těžký svatební závoj. Hřejivé životadárné paprsky jej začínají cupovat a vlahost noci se zdvíhá k nebesům. Pasekou letí tvůj milostný zpěv. To není slunce. To jsi ty!

Drsná surová nahota tvého těla cupuje svatební závoj, který mlčenlivě stoupá a rozpouští se v nekonečné Boží lásce. To není tvůj zpěv. To je jen tvoje nová žíznivá touha po milování, která fičí pasekou jak vítr rozhánějící ranní červánky.

Jak laně tvé nohy cupitají ke mně a slavík tluče své milostné vábení a srdce bije o závod v příslibu přicházejícího štěstí. Životadárná láska naplňuje paseku. Díky, Živote!

Ty mne míjíš! Ty neslyšíš to teskné volání píšťaly satyra? Ty nevidíš ty žhavé ohýnky? Ty jen tak lehce míjíš satyra srostlého s pařezem a zarůstajícího mechem. Ten satyr bude volat a vábit dál…