Důchodce prý nemá na nic čas, nic nestíhá a žije od hodiny k hodině. Zatím se mi to tak po prvním dnu prožitém v důchodu takto nejeví.
Pravda, v důchodu jsem již řadu let, ale musel jsem přesluhovat. Teprve nyní jsem skutečně v důchodu. Nemusím k tomu pracovat a celý den může být jen pro mne. Tedy pro mne a moji ženu. Šli jsme společně do opravdického důchodu.
Včera ráno nás probudilo sluníčko. Vstal jsem a napsal článek. Moje žena připravila snídani. Poděkovali jsme za tento krásný den a posnídali na sluníčku na terase. Pak jsem ženu svlékl a ona svlékla mne. A zalezli jsme zpět do pelíšku jak hravé děti. Potom jsme dali chrupku a když jsme vstali, sluníčko nádherně opalovalo. A tak jsme svá těla v Boží kráse vystavili sluníčku.
V poledne jsme poobědvali a čekali první hosty v důchodu. Sto let jsme se neviděli, jak já s oblibou říkám. A dříve jsme spolu léta hrávali divadlo. Ochotnicky, samosebou. Naposled v roce 1989 jsme připravovali Bednářovy Klauny. Trochu jsme je upravili a zvýraznili politický podtext. Jeden z členů souboru se živil tím, že je komunista. A zrovna po něm jsme chtěli, aby hrál soudruha ředitele. Jej tomu se to zajídalo!
Měla to být naše první inscenace v aréně. To je trochu náročnější, když máš diváky ze všech stran. Ale jak jinak, když hraješ v kulisách iluzivního šapitó. Nevím, jak by to dopadlo s námi, nepřijít Listopad. My jsme založili místní Občanské fórum a začali novou etapu svého života.
Dnes začíná druhý den našeho důchodu. Tedy začne, až se probudí má žena. Bude stejně krásný jako ten včerejší? Pak bych zvolal, požehnaná důchodcovská léta! Jen to odpoledne budeme muset ty návštěvy střídat s prací na zahradě, v lese, na svém domečku, dělat dříví na zimu a věnovat se svému tělu rehabilitací chůze a věnovat se svému duchu čtením toho, co jsme nestačili přečíst.
Zatím svá důchodcovská léta vidím nadějně, pokud si někoho z nás Pán Bůh nepovolá k sobě předčasně. A vám všem ostatním důchodcům také přeji léta naplněná radostí, prací a vděčností.
