Milý čtenáři, dnes nebasíruj na historických reáliích. Snaž se jen vstřebat ducha tohoto článku a přijmout jej ke svému obohacení jako prostou provokaci ke střetu s Tvým dávno již usazeným myšlením.
Nenuť se do jeho čtení, abys pak jen prskal cosi o blábolech. Pro Tebe to zjevně nepíši. Cílem je jen provokace k myšlení. Nic víc. Tento článek bude těžko hledat Tvůj souhlas. Ani o karmu si nežebrá. Článek je psán v důvěře, že najde svého čtenáře, který se nad ním svobodně zamyslí. Jde o zamyšlení nad sjednocující se Evropou v dějinách spásy.
Počátky dějin spásy člověka se váží na židovský národ pocházející ze starobylého města Ur, který se vydal na cestu do zaslíbené země, prožil si své období otroctví a zmaru v Egyptě, ze kterého jej vyvedl Mojžíš čtyřicetiletým putováním přes poušť, aby opět upadnul do otroctví východní říše Nabuchodonosora a dosáhnul znovuvzkříšení kolem jeruzalémského chrámu, aby pak byl rozprášen po celém světě, aby si prožil v půli dvacátého století svůj holocaust a posléze obnovil svůj stát Izrael.
Dějiny spásy začínají vyvolením židovského národa Stvořitelem. Abraham, který je do pozdního věku bez potomka, dostává příslib Hospodina, že z něho vzejde národ, který bude požívat významné Boží ochrany. Podle zaslíbení Hospodina jeho žena Sára mu ve vysokém věku porodí syna Izáka. Přesto je Abrahám vyzván Hospodinem, aby se Izáka vzdal dosti drastickým způsobem. Abrahám přijme výzvu Hospodina a tím projeví Jemu svoji upřímnou důvěru. Tím je zpečetěna záruka spásy pro vyvolený národ, který opakovaně prožívá téměř totální vyhlazení, ale vždy povstává znovu v novém vzkříšení k životu.
Spása židovského národa má národní neboli celospolečenský charakter. Přichází Ježíš Kristus s kritikou společnosti odklánějící se od Stvořitele, s kritikou dvojí tváře vůči Hospodinu a člověku, ale i s požadavkem obnovení úcty k Bohu, úcty k člověku, úcty ke svobodě člověka a úcty ke spravedlnosti.
Evropa se násilně sjednocuje v oblasti Středozemního moře rukou Římanů. Postupně dochází k dekadenci společnosti po stránce mravní i náboženské. Na scénu se dostává křesťanství formované Ježíšem Kristem a ve čtvrtém století se institucionalizuje katolická církev. Záhy v ní dochází k vytváření mocenských struktur se všemi doprovodnými negativními důsledky. Do čela Církve se dostávají psychopati usilující o moc. A to, co Ježíš Kristus kritizoval v židovské komunitě, postupně kritizují nejrůznější církevní reformátoři.
Ježíš Kristus přináší nový rozměr spásy, přináší osobní spásu v podobě věčného života v Bohu jako benefit za ctnostný život, určitou nesmrtelnost v Bohu. Skrze Ježíše Krista vnímáme Boha Stvořitele jako svého Otce a stáváme se oprávněni s ním vést synovský osobní dialog.
Jakkoliv je to právě křesťanství, které přes různé excesy přecejen kultivuje a sjednocuje Evropu, dochází k postupné sekularizaci evropské kultury se skepsí vůči posmrtnému životu, život v slzavém údolí s příslibem věčného života v nebi se mění v plnohodnotný společenský život bez potřeby věčného přesahu v Bohu a ztrácí se nám smysl Ježíšovy oběti pro naši osobní spásu.
Evropská kultura ztrácí svoje ukotvení v Bohu, ztrácí smysl náboženství, opájí se svým exaktním vědeckým poznáním, staví sebe na piedestal Boha, odhazuje Desatero a svoji na mravnosti postavenou evropskou kulturu a obrací se ke spotřebnímu hedonismu. Evropa se nábožensky vyprazdňuje a tím se otevírá novému náboženství. Přichází islám. Evropané se mu brání, ale křesťanskou záštitu odmítají.
Spása v tomto kontextu dostává opět nový rozměr. Spása je opět vnímána jako celospolečenský problém, problém přežití evropské kultury. Je dostatečným emočním nábojem pro přežití náš sekularismus spojený se spotřebním hedonismem? Nebude Evropa potřebovat oživení křesťanské kultury, aby se ubránila přicházejícímu islámu?
Evropané svoji Evropskou unii odmítli postavit na křesťanských hodnotách a na rozdíl od ústavy Spojených států amerických Boha do své Ústavy nepustili. Evropané vyhodili křesťanství jako nepotřebnou veteš, vytlačují symboly Ježíše Krista a symboly Boha ze svého života a ochotně připouštějí symboly islámu. Je spása Evropy ještě možná?
