Máme svobodu slova? Máme! Podle přednášky Jindřicha Šídla o české novinařině na poutním místě Lomec u Vodňan v sobotu 1/6-2019, máme jednu z nejlepších v Evropě. Jak se nám to povedlo?
Lomec u Vodňan je mariánské poutní místo v jižních Čechách se zvláštním kostelíčkem. Věřící jej důvěrně nazývají „Lomeček“. Je to taková větší barokní rotunda s oltářem uprostřed a svatostánkem nad oltářem zavěšeným od stropu a na čtyřech barokních sloupech. Kolem oltáře jsou v kruhu dvě řady lavic a židlí pro věřící. Ano, do tohoto prostoru byl pozván přednášet o naší české novinařině Jindřich Šídlo místním vodňanským farářem P. Josefem Prokešem.
Zpočátku byl z tohoto prostoru poněkud nesvůj. A není divu. Z divadelního hlediska vlastně byl v jakési aréně, kdy posluchači jsou kolem něho ze všech stran. Ale brzo si zvyknul. Nejdříve nás seznámil se svým curriculum vitae a pak nám vysvětloval, jak jsme k tomu v Česku přišli, že máme velmi dobru svobodu slova, kterou nám mohou v okolních zemích závidět.
Po Listopadu přešla naše media do rukou německých podnikatelů. V tom byla výhoda, že němečtí podnikatelé neumí česky. O to víc se psalo svobodněji. A v té době jsme se naučili svobodně a pravdivě psát podle zásad kvalitní žurnalistiky.
Pak ale přišla celosvětová krize a lidé začali šetřit na novinách. Současně se čeští občané naučili hledat informace na internetu. Tím došlo k poklesu počtu vytištěných novin a k poklesu ceny redakcí a němečtí podnikatelé svá vydavatelství a naše noviny prodali českým oligarchům. V ten moment došlo k tříbení našich novinářů. Někteří redaktoři z novin odešli a pracují samostatně, svobodně a v pravdě. Jiní zůstali věrni novým majitelům a podřídili se jejich zájmům.
Na schopnosti našich novinářů už to nemá vliv. Dá se říci, že většina redaktorů dnes může pracovat svobodně a se zásadami poctivých, pravdivých novinářů. Občané mají možnost si najít pravdivé zprávy, i když asi třetina čte raději fake news, hoaxy a desinformace, které zde komunisti a straší lidé ochotně šíří po internetu. Rozlišení pravdy od lži vždy vyžaduje po občanovi určité úsilí, ale stále si můžeme najít informace pravdivé, neovlivněné zájmy kohokoliv.
Politici se snaží porušovat demokratickou dělbu moci, snaží se ovlivňovat soudní rozhodnutí, ale usilují též o „správné“ zpravodajství pomocí různých rad, které chtějí ovládnout. Justice se trvale snaží udržet si svoji nezávislost v rozhodování a většina našich redaktorů se snaží dělat poctivou novinařinu bez ovlivňování zvenčí. Jsem hrdý na Čechy, že jsou v těchto věcech dál, než Poláci, Maďaři a mnozí další.
Jsem rád, že jsem mohl přednášku Jindřicha Šídla slyšet, protože mi obnovil důvěru v české novináře, důvěru v redaktory veřejnoprávní televize i důvěru v české občany. Čeští občané nejsou tak hloupí, jak to na první pohled vypadá z informací, které mezi námi kolují v mailech. Jindřich Šídlo mne potěšil i tím, že čeští občané mají vyjimečný zájem o politiku a pravdivé informace, a že si je mnozí dokážou svobodně vyhledávat a rozlišovat je od desinformací.
Ostatně jako vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnířové probudila slovenské občany, tak i nyní v Čechách zdvihá hlavu naše občanská společnost a brání svobodnou justici a demokratickou dělbu moci. To považuje předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský za dobrou zprávu a svědčí to o rostoucí kultuře našich občanů.
Pro vyjimečnou kvalitu svobody slova v Česku svědčí i současná situace ve státě. Problémy našich nejvyšších státních činitelů nejsou zametány pod koberec, ale naopak jsou ventilovány v mediích. Nejcennější na tom je, že tyto kauzy umožňují obyčejnému člověku rozpoznat jednotlivé novináře, ale i jednotlivé politiky, kam patří. Zda patří na stranu poctivého hledání pravdy a spravedlnosti nebo na stranu arogance, lži, podvodu a tajení pravdy před veřejností.
To nám přináší do budoucna naději, že časem budeme vyhledávat dobré politiky, že se ve větší míře naučíme rozlišovat pravdu od lži, že se budeme moci odvrátit od závisti, nenávisti a pomstychtivosti, a že časem dokážeme z veřejného života eliminovat špatné a zlé politiky.
Mojžíš vodil Židy čtyřicet let po poušti, když je vyváděl z egyptského otroctví. Po čtyřiceti letech se stali svobodným národem. My na to máme ještě deset let.
