Zdravotní péče je na hraně, nejsou lékaři, nejsou sestry, nejsou saniťáci, personál pracuje v neobvykle vysokém fysickém i psychickém vypětí, často bez odbornosti, bez odpočinku a často již infikovaný.
Nejčastějším zdrojem infekce jsou nemocnice a domy seniorů. V nemocnici máte pokoje kovidové a nekovidové, ale na nekovidový pokoj dáte nekovidového pacienta, u kterého po jednom, dvou dnech zjistíte, že již od počátku vylučuje koronavirus. Nemocnice a domy seniorů jsou zdrojem infekce mnohem více než obchody, které jsou zbytečně zavřené. Stejně nebezpečným zdrojem jsou i školy. Proto je nařízena priorita očkování pro zdravotnický personál, pro domovy důchodců včetně personálu, pro učitele a pro nejohroženější seniory.
Když toto vím, pak zbytečně nevystrkuji nos z domu, a hlavně usiluji o co nejdřívější naočkování, abych se nebál nechat vyšetřit v nemocnici, až budu potřebovat odborné vyšetření. Po kompletním naočkování se také nemusím bát chodit nakupovat a scházet se s přáteli v hospodách, nebo přátele zvát k sobě domů.
Samozřejmě i po očkování pro mne platí, že musím nosit roušku a častěji si důkladně mýt ruce včetně desinfekce, dokud nebude proočkováno šedesát procent populace. Ti, co nemohou být očkováni, budou svobodní až při proočkovanosti devadesátiprocentní.
A kromě toho základem pro moje přežití je moje aktivita, moje práce, moje čtení, mé dobré vztahy s mými nejbližšími v rodině i přáteli. Pak se nemusíme bát a přežijeme!
