V současnosti se provádí výzkum syndromu vyhoření českých lékařů. Tady jde o kvalitu našeho zdravotnictví. A syndrom vyhoření se stává problémem.
Systém a byrokracie
Proto je namístě klást si otázku, proč zrovna lékaři, kteří mají tak unikátní povolání, že navracejí pacienty zpět do života, proč tak často se sami propadají do syndromu vyhoření.
Proč najednou kvalitní lékař ztrácí chuť pracovat, žít, komunikovat s lidmi a v těžších případech se stává agresivním vůči pacientům nebo svůj život často utápí v alkoholu? Co se to děje s českými lékaři? Co se to děje s českou společností?
Myslím, že nejpodstatnější příčinou je ztráta svobody našich lékařů chovat se smysluplně. Naši lékaři stále víc a více především suplují nevzdělané úředníky pojišťoven a úředníky ministerstva. To, co má být řešeno ve vztahu úředníka a pacienta, se neřeší v pojišťovnách, ale v ordinacích. A lékaři nemají na vybranou. Buď je budou suplovat a řídit se příkazy jednotlivých medicínsky nevzdělaných úředníků a budou respektovat neustálé změny pravidel hry, nebo se budou vystavovat riziku, že budou z nejrůznějších důvodů platit svým pacientům léky, léčebné pomůcky, vyšetření… Jak? Je to prosté, nedostanou za svoji práci zaplaceno v plné výši. To je naše současnost.
Stále trvá, že lékaři nemají právo stanovit si cenu za svoji práci, která odpovídá skutečným nákladům. To platí zejména pro nemocnice, kde především platby vůbec neodpovídají nákladům. Část nemocnic je významně podfinancovávána a jiné nemocnice dostávají platby významně překonávající náklady. Proč? Tato nespravedlnost údajně vznikla historicky, ministři o její nápravě stále mluví, ale ve skutečnosti s tím nic nedělají. A pojišťovnám to vyhovuje, že platí za práci lékařů jen částečně.
Řekli bychom, že je to věcí nemocničních manažerů. Ale nemylme se. Při snížení plateb nemocnicím, nedochází ke snížení odměn těmto manažerům, ale o několik tisíc korun měsíčně jsou snižovány platy lékařům, sestrám i pomocnému personálu. A pokud nemocniční personál si má zachovat určitý ekonomický standard, je nucen pracovat mnohem více než dosud. To zvyšuje vyčerpanost lékaře a jeho chybovost.
Směrnice Evropské unie tomuto vyčerpání lékařů brání omezováním pracovní doby. Jenže český lékař, především lékař nastupující do praxe, potřebuje uživit svoji rodinu, zajisti ji ekonomicky a zajisti jí bydlení. Proto ochotně přijímá nabídku našich nemocničních manažerů a pracuje pod dvěma či třemi evidenčními čísly. Pak může pracovat za dva nebo za tři lékaře. A nikoho nezajímá, zda má čas odpočívat, zda má čas na spaní, na vzdělávání, zda je ještě vůbec schopen práce. Evropská unie je spokojena, protože osobní evidenční čísla lékaře nepřekračují počet povolených hodin, manažeři nemocnic jsou spokojeni, protože nemusí lékaře plně zaplatit, a zda je spokojen lékař, zda dělá chyby z přetížení také nikoho nezajímá. To je přeci jeho chyba! On bude za ni souzen!
