Lékaři a sestry neví, co by chtěli! Jsou nenasytní! Víc peněz jim nedávejte! Nezaslouží si to! Mají dost! Pokutujte je za to, že odcházejí do ciziny! - Důsledky ale poneseme všichni!
Rozděl a panuj! To je základní vztah politiků k lékařům. Proto od počátku postavili ambulantní lékaře proti nemocničním. Politici si také moc dobře uvědomují, že lékaři a sestry jsou rukojmími svých pacientů, protože opravdově se vzbouřit proti nespravedlnostem nemohou, aby neohrozili životy svých pacientů. A tak politici opakovaně s lékaři uzavírali nejrůznější sliby nazývané memorandum, aby je pak se smíchem porušili a prohlásili své sliby za neplatné!
Začněme problémy financování ambulantních lékařů. K ohodnocování jednotlivých výkonů slouží „bodník“, protože výkony nejsou ohodnocovány primárně v korunách. Záhy po Listopadu byla stanovena výše jednoho bodu na jednu korunu, ale ambulantní lékaři dostávali jen jednu třetinu. Bod vykalkulovaný jednou korunou se zpočátku nerovnal jedné koruně, ale jen 36 haléřům. Teprve poslední dobou po dvaceti pěti letech, se bod dostává na původní hodnotu jedné koruny. Neboli vzhledem k inflaci si stále nezachovává ani svoji třetinovou hodnotu. Tento stav pro mnohé lékaře nebyl k přežití a ti se svým přizpůsobením dostávali na hranu slušnosti a zákona.
Financování praktických lékařů je složitější. Jsou financováni paušálem jako za komunistů, který je složitě vypočítáván podle vzorců pokrývajících polovinu strany formátu A4. A druhá část financování je opět dána dle „bodníku“, který není v korunách a jeho výše se odvíjí podle každoročních dohod či nedohod VZP s lékaři, kdy je pak výše rozhodována od ministerského stolu bez ohledu na potřeby lékařů. „Bodník“ se teprve nyní tak trochu blíží ceně stanované zkraje po Listopadu. Samozřejmě bez ohledu na inflaci.
Ambulantní lékaři prožili vážné ohrožení svého fungování tím, že VZP začala o měsíce zpomalovat své platby. Lékaři museli platit nadále sestru, platit státu daně, ale neměli ani na provoz. V tu dobu zasáhl ministr David Rath tím, že do VZP nasypal několik miliard korun. Způsobeno to bylo našimi politiky, kteří určují VZP příjmy i výdaje, které nastavili ve špatném poměru.
Ambulantní lékaři vyhrožovali stávkou. Toť komické! Jak může podnikatel vyhrožovat stávkou? To nejde! Tím se tedy vlastně prokázalo, že ambulantní lékaři nejsou vůbec „soukromí“, svobodní podnikatelé, jsou jen řadovými dělníky velice složitě placenými našimi zdravotními pojišťovnami. Lékaři prý už nikdy nebudou svobodným povoláním. Ale je to vážné! Kde není osobní svobody, tam není osobní odpovědnosti. Tam je jen prostor pro levicovou buzeraci.
Problémem ambulantních lékařů jsou neustále se měnící pracovní podmínky v průběhu jednoho roku, které ambulantní lékaře ohrožují v jejich existenci. Ambulantní lékaři jsou zatěžováni pokutami řádově v milionech korun za neplnění byrokratických podmínek. Absurdní je, když lékaři předepisují léky podle potřeb svých pacientů, že jsou VZP za to pokutováni. Znám tvrdohlavou kolegyni, které VZP každoročně vystavuje účet na půl milionu korun za to, že píše lidem léky, které potřebují!
Financování nemocničních lékařů je v rukou politických manažerů nemocnic. Rozdíly ve financování lékařů v jednotlivých nemocnicích je až deset tisíc korun měsíčně za stejnou práci! Nebudu zde popisovat nespravedlivé financování nemocnic dané „historickými“ podmínkami. To je věcí manažerů. Problémem pro lékaře je nespravedlivé odměňování jejich práce.
Pozoruhodné je to, na co upozorňuje současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Do nemocnic dal řadu miliard korun na financování lékařů a sester do rukou manažerů, které však do platů nemocničního personálu nedoputovaly! Ministr tvrdí, že na to již on páky nemá. A že zdravotnické odbory mají útočit přímo na svoje manažery v nemocnicích.
Naše nemocnice jsou personálně zdevastované. Chybí tisíce lékařů a tisíce sester. Zbývající personál musí pracovat za chybějící. Proto je personál vykořisťován nezákonnými přesčasy. Některé nemocnice si to zjednodušují a vykazují jednotlivé lékaře pod dvěma až třemi evidenčními čísly, na něž rozloží počty odpracovaných hodin, aby zdání legality bylo zachováno.
V důsledku přetěžování personálu stoupá riziko pochybení lékařů i sester. Na to upozorňovala Česká lékařská komora, která se snažila garantovat kvalitu zdravotní péče tlakem na dostatečné personální vybavení nemocnic. Proto naši politici odstavili ČLK z možnosti ovlivňování cechovní kvality. Místo toho organizují akreditační revize, které si podstatných problémů nevšímají a pouze je svými buzeracemi zakrývají.
Od počátku, od Listopadu, tato společnost není ochotna ocenit vzdělání lékařů. Jde o léta odříkání pro studenty i jejich rodiče. Vzdělání jednoho lékaře stojí rodiče asi dva miliony korun. Dobrý lékař se musí vzdělávat celý život. Toto vzdělávání není zadarmo! Zvláště poslední dobou s enormním rozvojem odborného poznání je to pro všechny náročné. Když společnost není ochotna toto ocenit, reagují lékaři buď rezignací na nové poznatky, nebo reagují odchodem tam, kde je společnost ocení.
Všichni zaměstnanci v tomto státě dostávají navýšení platů plošně, lékařům Andrej Babiš slíbil plošné navýšení o deset procent, ale nyní toto navýšení běžné u ostatních profesí, často méně potřebných, prý lékařů není možné. A tak se lékaři snaží bránit. Trochu pochybuji o efektivnosti snahy lékařů, protože jsou rukojmími svých pacientů. Nemohou je nechat umřít pro zvůli politiků! Lékaři sami dohlížet na personální vybavení nemocnic nemohou, a bouřit se proti svému vykořisťování také nemohou. A tak se rozhodli zajistit dohled nad personálním vybavením nemocnic zvenčí. Kromě mezinárodní ostudy si nedovedu představit, čeho tím mohou dosáhnout. Jenže naši politici mají již dávno z ostudy ušité hroší kabáty!
Politikům to neublíží. Ti mají svoje Sanopsy, jako za komunistické éry. Odneseme to jen my obyčejní lidé!
