Nezdá se vám, že nám politici berou jednu svobodu za druhou? V zájmu naší bezpečnosti, našeho zdraví, našeho ovzduší… Je to nutné? Nemá to negativní důsledky?
Nikdy jsem neletěl v letadle, a tak ta omezení znám jen z druhé ruky. Ta omezení byla dělána po skutečných negativních zkušenostech, kdy zbytečně umírali lidé. To chápeme všichni. My si však často ověřujeme, že jsme papežštější než papež. Hradní pán se rozhodl šacovat všechny návštěvníky Hradu před vstupem na Hrad. Nic nebezpečného neočekáváme. Protože se zde nic ohrožujícího nestalo, vnímáme to jako hodně předčasné. Teroristy tu zatím nemáme, ale jednou zde mohou být. Někteří z nás to vnímají jako pomstu za zcizení prezidentské zástavy, kterou členové Ztohoven zaměnili za obří rudé trenýrky. Hradní pán nebyl ohrožen, hradní pán byl ponížen, a tak bude ponižovat všechny návštěvníky Hradu? Včetně cizinců. Ale hradní pán má své nejtajnější informace, které my nemáme…
Již delší čas je evergreenem naší nejen okurkové sezóny pro naše politiky bohulibý spor mezi svobodným pravicovým myšlením a myšlením ovlivněným levicovým inženýrstvím. Tentokrát o kouření. Kouření je pro některé z nás symbol svobody, symbol moci, symbol ekonomické úrovně, i symbol freudovské sexuality. A vychutnáváme si ho.
Jenže některé z nás to obtěžuje. Kuřák by měl být ohleduplný. Ale není. Vytratila se nám úcta k druhému člověku a úcta k jeho svobodě. A to je ideální chvíle pro politický střet názorů. To, že ani politici nemají úctu k druhému člověku a jeho svobodě politikům nevadí. Oni přece mají moc nad námi, mají moc nám měnit pravidla našeho žití bez ohledu na nás samotné. Tak to vnímají a pěkně si toho užívají.
Nehodlám předem věštit, co nakonec z našich politiků vypadne. Stejně to respektovat nebudeme. Jak je jejich dobrým zvykem, očekávám opět nějaký bezzubý zákon. Nepůjde o nic jiného než o další znepříjemňování našeho života. Oni mají moc a my máme poslouchat. Svoboda člověka? Kdo by se s tím zdržoval! Každá komunita má svoje zaběhaná pravidla, kterým se její členové nějak přizpůsobili a jsou s tím nějak spokojeni. Příkladem mohou být venkovské hospody. Proč bychom do jejich pravidel nevstoupili a neznásilnili je, že? Máme moc, že, páni poslanci! Ano, na jedné straně moc a na druhé straně bezmoc. A důsledky? Apatie. Jsem bývalý kuřák. A nevadím mi, když někdo vedle mne čoudí, když mi to nefouká přímo pod nos. Hlavně když jím, nemusel by mi čoudit vedle. Přesto preferuji občanskou svobodu!
Je dobré vědět, že protikuřácký zákon není zákon pro zdraví občana. Kdyby šlo doopravdy o zdraví občana, došlo by alespoň ke čtyřnásobnému zdražení cigaret. Jenže to nelze. O daně z kouření stát přijít nehodlá. Proto nepřichází i totální zákaz prodeje cigaret. A tak jde ve skutečnosti jen o plané hašteření dvou ideologií ve sněmovně.
Kdyby šlo politikům o zdraví občanů, bylo by kvalitní maso levnější než nekvalitní, kýta levnější než bůček. Takto jsem provokoval již za vlády komunistů. Ale tak daleko ani levicové ideologie „pro zdraví“ občanů ve skutečnosti nesahají. „Vše pro občany“ je pouhá iluze. Ostatně víme, jakými odpadky nás živí v supermarketech!
A ohledně cigaret? Kdyby zdražili cigarety na čtyřnásobek, půjde především o velikou sekeru v daních. Kouřili bychom méně. Kouření by bylo známkou ekonomického standardu. A zdraví by si tak ničili jen ti, co mají na úplatky ve zdravotnictví. Možná by to tak bylo spravedlivější, neb daně z cigaret by měly putovat do zdravotnictví. Ale neputují.
Z hlediska ideologického střetu nad kouřením, jsem stoupencem svobody občana. Kdo chce, ať kouří, kdo chce, ať nekouří. Kuřák by si měl přispívat na svoje zdraví více. A protože kuřáka těžko rozlišíš od nekuřáka, alespoň daně z cigaret by mohly jít do zdravotnictví. Nejdou. Avšak dělat rozbroje mezi kuřáky a nekuřáky zákonem považuji za levičáckou zhovadilost! Lidé sami si v tom najdou rovnováhu i bez politiků!
V současnosti politickou supernovinkou je střet politiků, zda smí mi úředník vstoupit do pokoje a kontrolovat, čím topím. Na počátku je občanská nekorektnost vůči sousedovi. Občan topí bez ohledu na svého souseda, smrdí mu pod nos a ohrožuje jeho zdraví. Ztratil úctu k druhému člověku a jeho svobodě. Každý má právo dýchat čistý vzduch. Tak tuto morální ztrátu, tuto původní neúctu, chtějí politici řešit omezováním svobody druhého člověka, tedy novou neúctou k občanovi. Nehodlám být soudcem, ale zdá se mi, že místo morální edukace zde máme policejní restrikce.
Omezování svobody občana není vždy přínosné, jak si naši politici myslí. Příkladem může být náš vztah k závorám u přejezdů. Ano, vjezdem nepozorných řidičů přichází řada lidí o život. Tak to omezíme závorami. A hle: Nehod na přejezdech je více. Jak to? Zvykli jsme si na omezování naší svobody. Kde nejsou závory, jedem. Přestaneme koukat vpravo i vlevo a jedem! I ten polský řidič to tvrdil, když nejsou závory dole, mohu vjet na přejezd. Závory zde představují omezení naší svobody a přirozeným důsledkem je ztráta naší odpovědnosti.
Ale to je obecná věc, že ztrátou svobody ztrácíš odpovědnost. Dalšími příklady kypí naše zdravotnictví. Českému občanu byla zákonem vzata osobní odpovědnost za proplacení zdravotní péče, je ve svém vztahu ke zdravotní péči zcela nesvobodný, tak je ke zneužívání zdravotní péče zcela neodpovědný. To někdo vyřeší. Sociálních inženýrů ve všech stranách (bohužel i pravicových!) máme dost.
Lékař je ve své práci omezován čím dál tím více. Nikoho nezajímá, co umí. Zajímáme se jen o to, na co má papír. To, co umí navíc, může dělat jen zadarmo. Lékař, pokud nefunguje jako šarlatán v zemanovských medicínských superodbornostech, je neustále ve své práci omezován, VZP stále mění podmínky jeho práce. I v absolutních hloupostech. Neusleduješ změny? Zaplatíš!
Tato nesvoboda lékaře se stává rizikem pro pacienta svojí přirozenou ztrátou odpovědnosti. Nejsem za výkon placen, nedělám. Nesmím napsat potřebný lék? Ať si jej pacient shání jinde. A tak díky ztrátě svobody lékaře mizí i kvalita práce. Něco nemohu nebo nesmím? Nevzrušuji se! Chci aspoň přežít! A dostáváme se z druhé strany k problému, se kterým si nevíme rady: Chybí lékaři. Bez svobody lékaře nebude ani kvalita a nakonec ani lékaři!
Těch příkladů, kdy nám politici berou naše občanské svobody, bychom našli mnohem více. Nejhorším důsledkem je, že nám tím berou i naši osobní odpovědnost. U kuřáckého zákona jde o odpovědnost za naše zdraví, u spalovacího zákona jde o odpovědnost za souseda, u nadměrné preventivní ochrany jde o ztrátu osobní obezřetnosti, u nesvobody a pracovního omezování lékaře jde o ztrátu odpovědnosti za kvalitu práce, u omezování pacienta jde o ztrátu odpovědnosti za svoje zdraví.
Pamatujme: Ztráta naší svobody je ztrátou naší odpovědnosti!
