Měl být obohacením globální společnosti, průnikem kultur, cestou vzájemného pochopení a vzájemné korekce, základem celosvětového míru. Ale stal se spíše hrozbou pro budoucnost. Proč ztroskotává?
Není naše evropská kultura jen vyčpělým pozlátkem bez obsahu? Kam se ztratily její židokřesťanské základy doplněné řeckou exaktností a křesťanskou spiritualitou? Kam se vytratila židovská moudra a moudra Ježíše Krista?
Umíme o nich mluvit, ale žít je nedovedeme. Vytratila se nám jejich inspirace pro náš život. Ze životadárného vajíčka zůstala jen neplodná skořápka. A prázdné, nežité věci se stávají nevěrohodné a ztrácejí zdroj síly pro život. Nikoho neobohacují. Ani nás, ani toho, kdo se s nimi setká. Propadají se mezi nefungující starožitnosti.
My všechno známe, ale nepotřebujeme. Dokážeme hodiny mluvit o marxismu, ale nedokážeme se za něj postavit. Dokážeme mluvit o komunismu, ale nevěříme mu. Co lidí mezi námi dokáže mluvit o šťastné lásce, ale nedokáže ji prožívat. A pleteme si pojmy, což nám prožívání znemožňuje.
Dokážeme si hrát na transformaci socialismu v kapitalismus, ale kapitalismus postavený na tvrdé morálce je nám cizí. Ztrácíme ideály, ztrácíme svůj cíl. Proč žiji? Proč naši otcové založili Evropskou unii? Proč bychom měli hledat sílu v jednotě? A do toho se nám sem vloudil islám, silný žitý islám. A my se jej bojíme, my se jím strašíme. Tušíme, že nejde jen o skořápku. Tušíme, že je na rozdíl od nás plný života.
Nu a co, tak bude Evropa islámská. Vždyť islámská víra a křesťanská víra jsou si blízké. Velmi blízké. Jen v té úctě k ženám byli křesťané dále. A Boha Ježíše Krista jsme vnímali jako milujícího Otce.
Mulikulturalismus měl vést k vzájemné úctě různých kultur, obohacování různých kultur. A měli jsme dobře nakročeno. Atheismus byl korekcí křesťanství. Byl svědectvím toho, že takový Bůh není, v jakého někteří křesťané věří. A křesťané měli možnost s P.P.Františkem se vrátit k Bohu Ježíše Krista. Nevěřící byli požehnáním pro věřící.
Stejně přínosný může být dialog mezi židy a křesťany. Ale i mezi křesťany a muslimy. Jenže aby se kultury mohli vzájemně obohacovat, musí být žity. A to nám nějak chybí. Omalované kraslice nemohou mít pozitivní, životadárný vliv.
Hledejme svůj cíl osobní, cíl v rodině, cíl v obci, cíl ve státě, cíl v Evropské unii, naplňme se jím, a budeme silnější. Nebuďme jen povrchní. Zajeďme na hlubinu. Naplňme svůj život a nemusíme se ničeho bát. Ora et labora! Nebát se a nekrást! Evropa má spoustu známých hesel. Jen je naplnit!
