"V předvečer státního svátku 100letého výročí vzniku Československa píši všem rodičům jako učitel, který má zkušenost z vlastního dětství na základní škole, z gymnasia a z vývoje vztahu k republice u dětí v dnešních generacích."
To je začátek článečku autorky, ke kterému nepovolila diskusi. Nedivím se. Diskuse tu nebývají věcné. Spíše takové trollení. Příspěvky nemají zájem polemizovat s autorem. Zájem je často jen o hrubost a urážení autora. Kde se to jen mezi námi bere? Zloba, závist, zášť a nenávist. Učitele známe! A ten sjednocuje ve zlu.
Přes veškeré proklamace našich nacionalistů a nacionalistických stran, kromě emocionálně vybičovaných hesel, mnozí naši občané nemají skutečný zájem o naši vlast, nemají zájem o ty z nás, kteří jsou ochotni nezištně pracovat pro budoucnost našeho národa.
Musí to být obzvláště bolestné pro učitele, když má ve své třídě inteligentní hlupáčky, kteří se nezajímají o dění ve společnosti, nezajímají se o politiku, aby mohli usilovat o zlidštění společnosti a o politiku jako službu ostatním. Čím jiným má být naplněn náš život, když ne vzájemnou službou. To již Ježíš Kristus říkal, že kdo chceš být největším, buď služebníkem všech.
A můžeme začít od toho nejjednoduššího, biologického, že žena poslouží muži a muž poslouží ženě, přes rodinu, že rodiče poslouží svým dětem a děti poslouží svým rodičům, přes obec, kde každý navzájem poslouží tím, co umí, až po celou naši společnost a po celkové dění ve světě. Nenamítejte, že je to jen Ježíšův nesplnitelný ideál! Snažme se ten ideál realizovat a budeme mít nebe Boží lásky na zemi.
Politika má být také především služba druhému člověku! Nikoliv narcistické zneužívání moci a politický byznys. Pokud budeme vychovávat své děti, že politika je svinstvo a že politiku dělají jen svině, pak nikdy nemůžeme naši společnost obnovit tak, aby nám zde bylo všem dobře.
Ale vraťme se k procesu výuky a výchovy. Nesmazatelně se v nás zapisují jen informace, které jsou předávány s láskou, které nám sděluje ten, kdo má náš obdiv a kdo nás má rád. Pro učitele je to těžký úkol. Ale kdo jiný nám má dát základní informace o životě než naši rodiče? Komu jinému dítě bezmezně důvěřuje než svým rodičům? Proto každá společnost potřebuje kvalitní základní buňku společnosti, kterou je stabilní rodina s tatínkem a maminkou. Vše ostatní jsou jen neúplné náhražky. Moudří politici rodinu ctí a podporují. Každý z nás vycházíme ze své rodiny nějak poznamenáni a musíme s tím celý život zápasit. Ale ten základ vzájemné lásky je nenahraditelný.
Moji rodiče mi dali základ vztahu ke svému rodu, k naší obci, k našemu státu, k přírodě, k umění, ke sportu a mnoha dalším věcem. Dnes se ve veřejnoprávní televizi dovídáme příběhy lidí, jejichž jména si naši rodičové jen šeptali ze strachu před komunistickým terorem. Vychovávali nás k pravdě a životní poctivosti. Kam se dnes ztrácí tato normální výchova?
Dnes bohužel učitel naráží na absolutní nevzdělanost dětí, na nesociabilitu, z rodiny děti odcházejí jako nepopsané listy, není, na co navázat. Rodiče se svým dětem nevěnují, nemají čas na své děti. Nesnaží se je zasadit do kontextu doby, do kontextu dějin své rodiny, do kontextu dějin své obce, ani do kontextu dějin svého národa. A učitel musí suplovat rodiče dětí. Je to těžký úkol!
S nadšením jsem četl Vaše řádky, paní Aleno Kulhavá, že jsou učitelé, kterým to není jedno, kteří usilují o to, aby se jejich žáčci stali lidmi se zájmem o dění kolem nich, aby se stali plnohodnotnou součástí naší společnosti. Vám a vedení Vaší školy patří dík nás všech!
.....................................................
https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684896
