Proč vzdělávání lékařů a sester bylo za komunistů lepší než dnes? Protože odpovídalo potřebám zdravotní péče a nikoliv potřebám lobistů.
Chybí tisíce sester a tisíce lékařů. Co s tím, když politické reprezentace to po desetiletí neřešili a stále to oddalovali na příští vládu. Po druhé světové válce a po únorovém vítězství komunistů také nebyli lékaři a sestry. Ale bylo to řešitelné, protože všichni věděli, že lékaři a sestry usilují maximálně o dobrý chod zdravotní péče. Nikdo nebyl obviňován, že chce občanům škodit, jako je tomu dnes. Lékaři i sestry byli ve společnosti ctěni, nikdo si nedovolil je zneužívat. A tak to fungovalo s postupným doplňováním stavů. Všichni lékaři a sestry měli osobní odpovědnost za svoji práci a za zdraví občanů. Primař interny garantoval zdravotní péči nejen za svoje sekundáře, ale i za obvodní lékaře v okrese, a usiloval o soustavné vzdělávání lékařů. Proč? Protože kvalitní, bezproblémová zdravotní péče byla i jeho zájmem, byla i jemu úlevou.
Každý primař usiloval co nejrychleji vzdělat své sekundáře, aby byli schopni brzy samostatně pracovat. Nešlo o certifikáty, jako dnes, šlo o kvalitu zdravotní péče! A to šlo o dobu, kdy lékař se musel spoléhat na svoje uši, ruce a oči, umět je správně používat a správně diagnostikovat. Kromě EKG a rentgenu v nemocnici nebylo prakticky žádné přístrojové vybavení. Infarkt jsme běžně poznávali bez EKG a zlomeninu bez rentgenu. A fungovalo to. Proč? Protože vzdělávání lékařů a sester odpovídalo potřebám optimální zdravotní péče. Vzdělávání z interny organizoval primař nemocnice, který doprovodil svého sekundáře k atestaci na vyšším pracoviti.
Vzdělávání lékařů trvalo šest let na medicínské fakultě, pak tři roky praxe u svého primaře, který své sekundáře doprovodil k atestaci, po které byl lékař samostatným lékařem v nemocnici nebo na obvodě. Vzdělávání sester organizovali lékaři podle svých potřeb ve čtyřletém studiu na Střední zdravotní škole. Tento teoretický základ byl dostačující. Po něm následovalo praktické vzdělávání na stanicích v nemocnici. A každá staniční sestra věděla, zda je její podřízená schopna samostatné práce. A fungovalo to dobře.
Proč to dnes nefunguje? Protože o vzdělávání lékařů a sester nerozhodují lékaři, ale rozhodují lobisté. A tak kvalitní čtyřleté vzdělávání sester bylo rozbito a bylo požadováno pro práci sester vysokoškolské vzdělávání, jehož smysl unikal, protože nebylo na zaplacení těchto sester. Studium sester bylo prodlouženo na sedm let! Studium sester je o rok delší než vzdělání lékařů! A bez adekvátního zaplacení vzdělání! Sestry byly tlačeny do oddalování zakládání rodiny a plození potomků. Těžká, vysilující práce, nedostatečně ohodnocená, práce na směny, noční směny, nikdo se jich dnes nezastane. Soustavné překračování zákoníku práce a navíc nekonečné přesčasy a lpění na kvalitní byrokracii místo kvalitní práce. Má smysl pro takovou dívku pracovat ve zdravotnictví? Nemá!
Vzdělávání lékařů také ovládli lobisté. Vzdělávání nemůže řídit primař oddělení. Sekundář musí odejít na vzdálené specializované pracoviště a místo praktického vzdělávání se mu má dostávat další teoretické vzdělávání. Ale nedostává se mu! Vzdělavatelů je málo, nemají čas na vzdělávající a konečně na jejich vzdělávání ani nemají peníze. Neexistuje žádné základní praktické vzdělávání. Vzdělání se děje od počátku v jednotlivých oborech. Mezioborové vzdělávání chybí. Proto absentuje zastupitelnost byť příbuzných oborů. Proto se absolventům našich medicínských fakult vyplatí předatestační vzdělávání v cizině, kde toto vzdělávání není tolik atomizováno a rozbito.
Již desetiletí se mluví o tom, že musíme vzdělávat více mediků, ale nemáme na to peníze. Peníze na vzdělání českých mediků jdou ve značné míře z placeného vzdělávání cizinců. Teď jsou peníze konečně přislíbeny. Ale to řeší personální vybavení teprve za deset až patnáct let. Jenže my potřebujeme lékaře dnes! Lékaři již dlouho přesluhují v důchodu, vymírají a odcházejí do penze. Chlubíme se, že ještě pětadevadesátiletí lékaři slouží. Během dvou let to bude opravdu kritické!
Lékaři a sestry konečně mají vyšší platy a mzdy. Ale jsou protizákonně exploatováni. Pracují až tři sta hodin měsíčně! Nedostanou ty prachy za mnohem přijatelnějších podmínek jinde? Kdyby dnes lékaři a sestry bezpodmínečně požadovali dodržování zákonů o přesčasové práci, byli bychom bez kvalitní zdravotní péče! České zdravotnictví stojí a padá na heroických výkonech zdravotníků!
Navíc naši levicoví politici tu zlikvidovali normální vztahy ve zdravotnictví a vytvořili a vytvářejí zde virtuální zdravotnictví s virtuální zdravotní péčí, na kterou tento stát nemůže nikdy mít dost peněz! A tak jsem upřímně zvědavý na urgentní řešení našich politiků. Adamu Vojtěchovi to nezávidím! Vím jen jediné: Komunistické iluze ve zdravotnictví nám zachová!
