Vnitřní zadlužení zdravotnictví se odhaduje na 300 miliard korun. Komunisti drží vládu opět pod krkem na svých komunistických iluzích a vláda se brání navýšení plateb za své pojištěnce.
Čeští politici platí za své pojištěnce (nezaměstnaní, důchodci, studenti, děti) na zdravotní péči jen nepatrný zlomek toho, co platí pojištěnci v produktivním věku, a je to zlomek i vzhledem k platbám okolních států. Za ten nepatrný zlomek plateb dostávají proplacenu 4/5 veškeré zdravotní péče. Stát toto navýšení již dlouhá léta odmítá, že na zdravotní péči nemá peníze. Nyní ANO dokonce uvažuje skončit s platbami státu za své pojištěnce vůbec.
Komunisti odmítají narovnání přirozených vztahů a trvají na zdravotní péči zadarmo pro bohaté i chudé, místo toho, aby trvali na tom, že bohatí si musí na svoji péči připlácet a chudí to musí dostat dorovnáno od státu v sociálních dávkách.
Z toho rezultuje, že zadlužení zdravotnictví se bude nadále prohlubovat. V takové patové situaci je krize zdravotní péče neřešitelná. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, díky svým kvalitním poradcům, je si toho zjevně vědom a snaží se vyjednávat. Zatím bez úspěchu. A Bohuslav Svoboda se jen usmívá nad tím, jak ministr zdravotnictví je smažen na rožni.
Adam Vojtěch přislíbil na hořících provozech přidat sestrám 5000,-Kč měsíčně, ale sestry to mnohde nedostaly. Přislíbil, ale neměl z čeho navýšit. A VZP platby nenavýší. To je také neřešitelné. Navýšení platů sester ve všech nemocnicích nařídit nemůže.
Od Listopadu, od sametové revoluce, lékaři opakovaně upozorňovali, že asi 13% peněz musí protékat zdravotní péči cash, pokud mají být vztahy ve zdravotní péči zachovány funkční. Na tyto peníze každý pacient nemá. A tak místo toho, aby bohatí si na svoji zdravotní péči připláceli a za chudé ty peníze nadále platil stát, tak jsme se rozhodli, že zdravotní péče bude bezplatná pro všechny, pro bohaté i chudé. Tím jsme si zlikvidovali funkční, svobodné, přirozené vztahy ve zdravotní péči.
ODS, od počátku komunisty zablokované řešení, chtěla řešit dvojím pojištěním, jakýmsi připojištěním. To však předpokládá stanovit standardní zdravotní péči a nadstandard. Jenže určení nadstandardů nemůže být řešeno od zeleného stolu ministerstva! Už to řeší asi dvacet let zcela bez efektu. Proč?
Protože k řešení tohoto problému se musí přistoupit z druhé strany. To, co nazýváme zdravotním pojištěním, není pojištění, ale pouhá zdravotní daň složitě vybíraná a složitě distribuovaná. A to, co nazýváme zdravotními pojišťovnami, jsou ve skutečnosti jen redistributorky našich daní. S tím je nutné začít!
Před podzimními volbami 2017 jsme od politiků slyšeli jediný, solidní, pravicový návrh od Piráta Zdeňka Hřiba, který prozíravě utekl na post primátora Prahy, protože zdravotnictví je opravdu za současných podmínek neřešitelné. Dle jeho představ zde měly vzniknout skutečné zdravotní pojišťovny (při zachování VZP!) jako akciové společnosti evidovaných pacientů, které by si individuálně spočítaly, na jakou péči mají peníze a co si musí pacient doplatit. A teprve na tyto doplatky může vzniknout připojištění. Obráceně to nejde!
Jenže většina občanů trvá na komunistických iluzích, že zdravotní péče musí být pro všechny občany bezplatná. Pro bohaté i chudé! Tím likvidujeme funkční přirozené vztahy a dále zadlužujeme naše zdravotnictví.
V Otázkách Václava Moravce řešili politici i podivné omezování péče od zeleného stolu ministerstva či VZP. Lékaři na to poukazují nejméně dvacet let. Na svobodnou péči jsem byl připravený prakticky třemi atestacemi. Marně. Spoustu zdravotní péče, kterou jsem do té doby dělal odborně sám, VZP nebyla ochotna proplácet. Zbytečně jsem musel posílat pacienty ke specialistům. A ten stav stále trvá! Nyní se již desítky let jen mluví o tom, že praktičtí lékaři budou muset mít více pravomocí, aby směli dělat práci, kterou umí. Mluví se, ale zatím toho moc vykonáno nebylo!
Kromě navrácení pravomocí praktickým lékařům, aby mohli dělat to, co umí, uvažuje se nad tím, aby praktický lékař byl opět gate keeper, skrze kterého prochází veškerá zdravotní péče. Má to svoje výhody i nevýhody. Největší devizou je obnovení jediného místa, ze kterého bude zdravotní péče pacienta organizována, což nahradí současně slibované přehledy o zdravotní péči na moderní bázi, které jsou stále nepřehledné a stále se je nedaří zorganizovat na internetu.
Mám reálnou obavu, že až budeme muset řešit nedostatek peněz ve zdravotnictví, že se rozhodneme pro doplacení chybějících peněz pacientem nikoliv ve smyslu pravicové obnovy svobodných, přirozených vztahů, ale prostým navýšením peněz přes zdravotní pseudopojišťovny ve smyslu levicového, socialistického inženýrství. Tím problémy jen oddálíme.
