Pokud se točí ve zdravotnictví volné peníze farmaceutických firem v desetikorunách, jde prý o korupci. Pokud se točí volné peníze v miliónech korun, nejde prý o korupci. Rozumíte tomu? Já ne!
Aby si lékaři všimli nových léků a nezapomínali na léky zaběhlé, objíždějí ambulantní lékaře, primáře v nemocnicích a nemocniční manažery dealeři farmaceutických firem a rozdávají pozornosti od naprosto nesmyslných cetek, které mizí rovnou v koši, přes propisky, kancelářský papír, tiskopisy a reklamní trička, přes chlebíčky, zákusky, víno k Vánocům, přes koupi fonendoskopů, tonometrů, přes zaplacení večeře při vzdělávacích akcích, až po prosté koruny a údajně i o nákladnější projekty.
Kde na to berou farmaceutické firmy? Pokud jde o výrobní cenu jedné krabičky léku, jde o korunové hodnoty. Ale prodejní cena je ve stokorunách, tisících a výše. To jsou peníze, které jdou na výzkum nových léků, jejichž vývoj má hodnotu v miliardách až bilionech korun. Pokud z této sumy rozhazují na „všimné“, pak je to vzhledem k nákladům zanedbatelné. Dělají to všechny farmaceutické firmy ve všech státech.
U ambulantních lékařů nechávají „všimné“ řádově v desetikorunách. Neznám lékaře, který by pacientovi psal lék proto, že za něj dostane provizi. Neznám lékaře, který by napsal o své vůli pacientovi lék, který nepotřebuje. Lékaři předepisují svým pacientům jen potřebné a optimální léky a usilují o to, aby byly přijatelné ceny pro VZP i pro pacienta. Nepříjemné je, že ty ceny se neustále, i dvakrát do měsíce, mění, a lze to těžko usledovat.
Běžné cetky jako „všimné“ nikoho nezajímají, ale pokud to „všimné“ je v korunách, které rozdávají farmaceutické firmy, tak prý jde podle policie a státních zástupců o korupci. V nemocnicích se nejedná o desítky korun, ale údajně o desetitisíce korun, které údajně jdou do provozu, aby nemocnice přežily, pokud je VZP dle „historické“ zvyklosti platí jen částečně. Prý jde o množstevní provizi a nemocnice si prý za to nakupují vybavení.
Protože jsou za toto „všimné“ dealeři farmaceutických firem a ambulantní lékaři pronásledováni, ztratily farmaceutické firmy možnost touto cestou potenciálně ovlivňovat preskripci. Ostatně toto ovlivňování preskripce se posunulo výš. Dnes to prý ovlivňují úředníci VZP a SUKLu přes ceny léků a určují lékařům, co smějí předepisovat beztrestně a za předepisování jakých léků budou trestáni. Slouží k tomu „semafor“. Úředníci VZP léky označují zeleným, žlutým, červeným, bílým a prázdným čtverečkem. A toto označení rozhoduje o tom, který lék a v jakém množství bude předepisován. Podle dealerů to farmaceutické firmy stojí miliony. Ale to jen šuškají a nehlásí. To prý není korupce.
Obdobně není korupcí, když se manažer s manažerem šábnou o milion při koupi dražšího přístroje. Všichni o tom vědí, ale nikdo to neumí dohledat. Nebo nechce? Zlí jazykové tvrdí, že bez tohoto chování nemůžeš být ministrem zdravotnictví. Kdo by tomu věřil, že?
Nebo že by to bylo v tom, že manažer je politická funkce? A ti jsou primárně nevinní? Alespoň někteří? Vzpomínám na poslední reorganizaci policie podepsanou Milanem Chovancem. Že by v tom také hrála svoji roli? Nevím. Ale známé „Quod licet Jovi, non licet bovi“ zjevně trvá i v liberální demokracii.
Korupce? Nesmysl! Desetikoruny dohledat umíme, statisíce, milióny a desítky miliónů dohledat neumíme. Nebo nechceme? Všichni o tom vědí, všichni o tom mluví, ale důkazy chybí. Lidská spravedlnost není spravedlivá. Má smysl bojovat za Boží spravedlnost? Můžeš dopadnout jako Ježíš Kristus…
