Umíš číst? Já ne. Já jsem se to dodnes nenaučil. Asi jsem lehký dyslektik. A přesto tuto knížečku od Jiřího Suchého vydanou koncem minulého roku čtu. S lehkostí a s nadšením. Jakoby ji napsal pro mne.
Pokud máš rád krásnou, bohatou češtinu, pokud máš rád krásnou větnou skladbu, pokud máš rád jemný humor a netrváš na tom humpoláckém humoru plném silných bonmotů, pak tě čeká božský zážitek. Břitkost češtiny Jiřího Suchého a hloubka jeho myšlení tě mile překvapí.
Jiří Suchý přemýšlí, tak jako může každý z nás, ale přemýšlí a promýšlí tak obyčejné věci, jako je vztah mezi Bohem a člověkem. A Jiří Suchý nepřipustí lež. Neumí lhát. A ta koupel v Pravdě u něho je životadárná.
Jiří Suchý má tak jemný humor, že nevybuchuješ smíchy, neotřásá se ti bránice, ani panděro, ale smíchy se třese ta tvoje duše, o které ani nevíš, a která také potřebuje pohlazení. A to Jiří Suchý umí. Snad v jakémsi teleologickém nadšení, v nadšení pro zacílení, bys řekl, že právě proto tu žije tento mistr slova mezi námi.
Jiří Suchý vyzývá Boha k rozhovoru. Ale neví, zda vůbec Bůh žije. Pouze žasne nad tím, co vidí kolem sebe, a v sobě a klade si tu obyčejnou otázku, jako každý myslící člověk. Kde se to tu vzalo? Kdo to vyrobil? Kdo to stvořil?
Nestaví na žádných axiomech, na žádných premisách, ani dogmatech. Prostě si jen tak povídá s Bohem. A nenutí Ho, aby byl. Ani Ho k tomu nemůže nutit, když si s ním povídá. Neponižuje Ho, ale ani se nenechá ponižovat. Rovný s rovným! Vždyť je náš Otec! A má nás rád, jako my máme rádi Jeho.
S hlubokou poctivostí, s úžasnou citlivostí pro Pravdu se vrhá na četné protimluvy v Bibli a zcela upřimně s nimi zápasí. Křesťanům, kteří si přečtou katechismus a prohlásí „tomu všemu věřím“, se asi líbit nebude, protože Jiří Suchý jde hlouběji. Pozlátko víry odmítá. Snaží se sáhnout až na dřeň víry.
Je úžasné pozorovat klauna, jak žongluje se slovy, s větami, s myšlenkami, a vnímat jeho profesionalitu. My jsme jen vnější pozorovatelé. Ale on žongluje s Bohem. A žongluje s takovou lehkostí, až tě to vybízí: Pojď si to také zkusit!
Povídání Jiřího Suchého s Bohem bych nazval lidovou teologií. Nikoliv naivní teologií! Možná teologií jednadvacátého století. Jde o přirozenou modlitbu, přímý rozhovor s Bohem. Bez jakékoliv historické zátěže. Úžasně poctivý skok do náruče Boží. Je? Není? Nevím! Hop! A je to!
