...tak každý druhý z nás chodí s rozkvetlou zahradou na hlavě. Jak je to možné? Vždyť nikdy dříve nebyly informace tak dostupné jako dnes. Proč tedy ztrácíme svoji inteligenci?
Žijeme v záplavě informací, nejrůznějších dat a zpráv, ve kterých se postupně utápíme. Nestačíme rozlišovat mezi pravdou a lží. Bohužel těch lží a desinformací, často emocionálně podložených, je mnohem více než informací pravdivých. A pokud ty pravdivé zprávy nejsou emocionálně podloženy, jsou nám ty lži přirozeně bližší.
Žijeme v postkomunistické a postfaktické době. Komunisti nás učili svojí ideologii, postavené na závisti a nenávisti všech schopných, aktivních lidí, kteří dokázali svůj majetek shromažďovat a nepropíjet. Toto komunistické cítění v mnohých z nás přetrvává, i když už dávno máme po Listopadu!
Za komunistické éry došlo ke zborcení morálních hodnot. Známe typická komunistická hesla jako je „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!“ Všichni víme, jak nás komunisti učili falešnému dvoukolejnému myšlení. Jinak jsme mluvili doma a jinak na veřejnosti. Na veřejnosti jsme si lhali o budoucích komunistických zítřcích a doma jsme mohli mluvit pravdu bez ohrožení, že nás za tu pravdu někdo zavře.
To vše jsme si přenesli přes Listopad. A toho, kdo nás na to upozorňoval, jsme mezi sebou zesměšnili, aby nás svojí morálkou neobtěžoval. A tak nás Václav Klaus jakoby převedl do kapitalismu, ale toho komunistického socialismu nás nezbavil. Stále žijeme v komunistickém závistivém a nenávistném myšlení bez úcty k druhému člověku, bez úcty k pravdě a bez úcty ke spravedlnosti. To jsou základní příčiny zatemnění našich mozků.
Jeden kolega v Tempus medicorum píše: Čím snáze jsou prostřednictvím počítačů a chytrých telefonů informace dostupné, tím mi někteří spoluobčané připadají hloupější a naivnější. Jako bychom pod tím přívalem dat ztráceli schopnost kritického myšlení. Tupě přijímáme názory z novin, z televize nebo z internetu, aniž bychom se zamýšleli nad tím, kdo a za jakým účelem nám své informace sděluje. Řada lidí jakoby vůbec nebyla schopná odlišit reklamu, inzerci a různá obchodní sdělení od seriózních zpráv.
V naší postfaktické době dochází k relativizaci pravdy. Každý prý může mít svoji pravdičku. A tak někteří plácají nesmysly a vydávají je za pravdu. A když k tomu umí dát patřičný emocionální doprovod, tak mnozí z nás těm nesmyslům ochotně věříme. Mnozí bez jakékoliv odpovědnosti plácají, co jim na jazyk přijde, a vyjadřují se k věcem, kterým vůbec nerozumí.
Navíc díky jakési falešné korektnosti je veřejnoprávní televize nucena dbát na „vyváženost“ pořadů a musí dávat do protiváhy důkazy podložené informace od profesora s reportážemi tvořenými směsí nesmyslů, pravd a lží. Korektní znalec je konfrontován s politickým pábitelem. Zvláště bolestné je to v medicíně.
Relativizace hodnoty vzdělání a platnosti prokázané pravdy, kráčí ruku v ruce s neúctou k autoritám, píše dále kolega v Tempus medicorum a dodává, že dnešní internetová generace neumí číst, jen googluje. Mládež má pocit, že se nepotřebuje učit, že vzdělání je zbytečné, vždyť všechno si prý najde na internetu.
To vše je však v rozporu s poznáním každého lékaře, který do promoce se jen šest let šprtá informace, aby zjistil, že teprve po promoci začínají skutečná jeho medicínská studia praxí. Bez potřebného vzdělání a bez schopnosti kritického myšlení, nejsme schopni rozlišovat mezi pravdou a lží. To nejhůř nesou přechytřelí „googlisti“, kteří nedokážou rozlišit mezi exaktní medicínou a šarlatánstvím importovaným k nám z Ruska nebo z Číny. Tím se nestavím proti lidové medicíně. Ale i zde musíme být na pozoru, co se za ni často vydává.
Pokud nechceme, abychom na hlavě měli rozkvetlou zahradu, musíme se naučit svobodně rozlišovat mezi pravdou a lží, musíme se naučit svobodně rozeznávat, kdo a proč nám to říká, nenechat se zmást uveřejňovanými tituly ani emocionálním doprovodem, musíme se naučit ctít skutečnou autoritu a skutečné vzdělání. Pak snadno rozeznáme dobrého lékaře od šarlatána.
Ale rozlišíme i politiku od politikaření, státníka od politika, dobrého politika od politického šmlouly a falešnou ideologii od realistické politické vize. Pak teprve se můžeme směle rozkročit ve svobodě a liberální demokracii. A ohrožení v hybridní válce bude nižší.
