A že konečně smím skončit jako lékař a předat svou praxi mladším. V současné, soustavné legislativní smršti se nedá pracovat! Každá nesmyslná změna je podložena výhružkou až statisícových pokut!
Promiňte, ale vnímám to jako obstrukce našich politiků vůči nám pracujícím a podnikatelům! Je to neuvěřitelné, ale pracovní podmínky se nám mění již dokonce dvakrát měsíčně! Za každou změnou je utajené okrádání lékařů řádově v desetikorunkách, ale i ve stovkách tisíců korun. To se nedá usledovat!
Tento měsíc moje sestra upozornila pacientku, že přes veškerá omezování lázeňské péče má nárok na lázně po operaci, i když VZP nemá na lázně peníze. Poučena, že bez návrhu od chirurga to napsat nemůžeme. Třikrát pendlovala mezi námi a chirurgií. Nejdříve se dověděla, že nárok na lázně nemá. Kladli jsme si otázku, zda jsou chirurgové penalizováni za předpis lázní. Pak jí to přecejen napsali, ale v neplatné, staré indikaci. Když tam šla od nás potřetí, kladla nám otázku, jak to, že tu medicínu umí sestra lépe než primař. Bohužel tu nesmyslně se měnící byrokracii dávají pacienti na roveň medicínskému vzdělání. Pan primař jen neusledoval poslední byrokratickou změnu čísílek.
Veškerá legislativa je systematicky dělána dvojsečně: Uděláš to tak, jsi vinen a budeš platit pokutu. Uděláš to opačně, jsi vinen a budeš platit pokutu, když ti na to přijdou… A aby nepřišli, když je vše dvojsečné. Absurdní zdravotnictví!
Podmínky rádoby odborné omezující naši práci neodpovídají reálným podmínkám medicínským ani hygienickým. Normy jsou tak tvrdé, že jsou nesplnitelné. Přizpůsobíte se normám, což stojí nemalé peníze, a nemáte na provoz. Nerespektujete normy a pracujete de facto na černo, riskujete velikánské pokuty, i když neriskujete zdraví pacienta! Třetí možností je tu práci nedělat. Ať to dělá někdo jiný za podstatně vyšší peníze.
Chcete-li léčit svého pacienta, narážíte na překážky, které vám zcela bezdůvodně brání v práci. Někdy musíte nafixlovat diagnózy, abyste mohl svého pacienta řádně léčit, nebo riskujete pokutu. Do nedávna jsem se v zájmu pacientů dohadoval s některými myslícími revizními lékaři, že budu porušovat předpisy o předepisování léků, aby pacient nemusel jezdit do města za odborníky a pojišťovna nemusela vyplácet tisíce až desetitisíce korun navíc. Ústní příslib tolerance revizních lékařů jsem dostal, ale písemně vám to nikdo nedá. Nyní VZP zablokovala toto předepisování na dvou úrovních, tak už si to nedovolím ani u jiných pojišťoven. Tolik na rozdávání nemám!
Nehledě k tomu, že se sice můžete domluvit s revizním lékařem na mimořádné odborně zdůvodněné prevenci a buch, máte pokutu. Revizní lékař jen pokrčí rameny, systém je systém, na počítačový program vliv nemám. A máte utřený nos. Tedy pokutu, samozřejmě! Nedivím se, pokud se někteří z nás starají o své pacienty jen do výše svých odměn. Čím méně pracuješ, tím méně pokut!
A to nemluvím o tom, že mnozí zdraví lidé rádi obíhají bezdůvodně nejrůznější lékaře a pokud možno o tom neinformují své praktické lékaře. Proč? Co je těm praktikům do toho? Byrokraté pak rádi vytýkají lékařům, proč vyšetřují pacienty, kteří jsou zdraví. Ale nikdo neporadí, jak poznám zdravého pacienta bez vyšetření.
Na podivné společenské chování mladých jsme si museli zvyknout. Nemá cenu je neustále umravňovat, když to nikdo nevyžaduje. Asertivitu bych jim nevyčítal, pokud jsou v právu. Ale oni jsou hrubí a arogantní vůči lékařům. Pak i lékaři jsou hrubí a arogantní k pacientům. Ale to nikam nevede. To je lepší dát mu kartu, ať si najde lepšího lékaře. Pak teprve většinou obrátí, uberou na agresivitě a začnou si svého lékaře vážit.
Moje žena začala uvažovat, že je to škoda končit v péči o pacienty, když jsme ještě zdatní. Pak otevřela APEL, informační časopis pro praktické lékaře, a když viděla ty nekonečně se valící buzerace a změny a buzerace na praktické lékaře, řekla, je nejvyšší čas ze zdravotnictví vypadnout. Nedivím se, že naši lékaři utíkají za hranice nebo do politiky. V tomto státě nelze v poklidu pracovat.
Ad informandum aegrotorum et medicorum!
