Politici si opět z lékařů, sester a zdravotní péče uhňácali merunu, aby pomocí ní pokračovali ve svém politickém zápase o naše voličské hlasy.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ač manažer a nelékař, což si ani komunisti před Listopadem nedovolili, sdělil svoje rozhodnutí, že občanům nebudou propláceny obroučky na brýle a jiné drobnosti, aby se mohly proplácet invalidní vozíky invalidům. Jana Maláčová z ČSSD se tomu postavila, že těch 150,-Kč na obroučky se musí dál proplácet (protože jde o hodně potenciálních voličů) a ty invalidní vozíky řádově v desítkách tisíc korun se proplácet nemusí (jde o málo potenciálních voličů). To, že pacient snáze zaplatí 150,-Kč na obroučky než desetitisíce za invalidní vozík, nikoho nezajímá. Jde o menšinu voličů.
A tak se ČSSD chová ve všem od Listopadu. Stačí vzpomenout rozhodnutí ministra Miroslava Ludvíka z ČSSD. Slíbili jsme zrušení poplatků ve zdravotnictví, tak je zrušíme, ať to stojí, co to stojí! A tím destabilizoval zdravotnictví, že peníze, které šly převážně na platy zaměstnanců ve výši asi čtyři a půl miliardy korun, ze zdravotnictví odebral. Zdravotníků je málo, ostatní nám to ocení ve volbách.
Podobně se choval David Rath. Jako člen ODS vykřikoval, že reforma zdravotnictví musí občana bolet, aby po několika letech předvedl prosocialistické oranžové tsunami s totálním vítězstvím sociálních demokratů tím, že zrušil třicetikorunový poplatek u lékařů.
A tato zvláštní kopaná, kde míčem jsou lékaři, sestry a zdravotní péče, se hraje již od Listopadu a zdá se, že se bude hrát, dokud zdravotnický Titanic neklesne ke dnu. Je to falešná hra!
Chudoba občanů není řešena tím, že chudí dostanou dávky na zdravotní péči od státu, ale tím, že je zdravotnictví bezplatné pro bohaté, aby bylo bezplatné i pro chudé. Důsledkem je pocit bezcennosti zdravotní péče a nabourání přirozených, svobodných vztahů mezi jednotlivými subjekty ve zdravotní péči. Ono to není vidět, ale odnášejí to především ti chudí. Politici si však myslí, že lidi jsou hloupí a takovéto složitosti nemohou pochopit.
A tak díky tomu, že VZP musí platit za občany zcela drobné částky, nemá na proplácení desetitisícových, statisícových až milionových položek, a lidi si musí žebrat o léčbu ve veřejných sbírkách nebo přijmout zbytečnou smrt.
První řešil nedostatek peněz na zdravotní péči Tomáš Julínek tím, že opatrně zavedl poplatky ve zdravotnictví. Sociální demokraté se mu smáli, že jsou neúčinné. Nebyla to pravda. Poplatky byly nízké, ale zaváděly náznak funkčních vztahů. Nešlo o pravicovou politiku ODS ve zdravotnictví, protože se neměnila podstata vztahů jednotlivých subjektů a vztahy dál nebyly postaveny na přirozené, svobodné bázi. Proto jsem to nazýval pseudopravicovou politikou. Efekt neefekt, ČSSD to musela v zájmu žebráků zrušit!
Od Listopadu smažíme zdravotní péči na nedostatku peněz a divíme se, že nemáme lékaře, sestry ani další personál, že musíme zavírat jednotlivá oddělení. Dokud nepostavíme zdravotnictví na přirozených, svobodných vztazích, nic se nezmění. Budeme toho ještě schopni po čtyřiceti letech komunistické brainwashingu a většinově přetrvávajícího komunistickém myšlení?
Adam Vojtěch si tyto problémy uvědomuje, ale ani on nebude schopen tyto problémy řešit. Komunisti a sociální demokrati mu je řešit poctivě a spravedlivě nedovolí. Nadále budou politici hrát fotbal s merunou zdravotnictví a kopat do něj zprava i zleva? Bez ohledu na potřeby občanů a s ohledem jen na jejich volební úspěchy?
