Od Listopadu se naše společnost ideově rozdělila na dvě části, které poslední dobou ztrácí svoje ideologie a proměňují se ve dvě antagonistické skupiny, které spolu nekomunikují a přesto tvrdě zápasí o svoji moc. Proč?
Anarchie byla, je a bude! Pro současnou situaci je dobré si uvědomit (Telegraf), že komunistická strana vznikla v hospodě U kaštanu v Praze Břevnově v roce 1921 spojením anarchistických frakcí s radikálními socialisty. Její dnešní upínání se k Rusku může mít své kořeny v panslavistické ideologii devatenáctého století, ale jisté je, že svojí orientací a výchovou byli komunisté vstřícní vůči Stalinově snaze o ovládnutí světa.
Již od doby naší první republiky se naši komunisté jezdili do Sovětského svazu učit, „jak zakroutit buržoasii krkem“. Během druhé světové války nehledali oporu u své exilové vlády, ale hledali ji ve Stalinově náruči, kde se učili ovládání společnosti strachem a korupcí, a kde se učili vyvražďování nejlepších synů a dcer národa (Milada Horáková), aby jim nepřekáželi v ovládnutí společnosti.
V roce 1948 pololegální cestou provedli svůj Vítězný únor a umožnili pomocí ruských tajných služeb rozšířených o místní občany přímý vliv Stalinovy „věrchušky“ podřídit naši zem Rusku a postavit ovládání země na strachu a korupci, jak to vidíme v Ruské federaci dosud.
Gorbačov usiloval o demokratizační obnovu zemí ve společenství Varšavské smlouvy transformací ke svobodnější společnosti. Kdo řídil transformaci společnosti u nás po Listopadu?
Již v době „normalizace“ ministr vnitra Lubomír Štrougal zřídil Prognostický ústav, ve kterém zaměstnanci pracovali pod dohledem ruských tajných služeb KGB. Po Listopadu se tito zaměstnanci stali předsedy vznikajících stran a spojili se s předlistopadovými, překabátěnými „oligarchy“, kteří dobře věděli, jak lze společnost řídit ruským typem korupce a strachu.
Přes Listopad se převalila i komunistická strana, dobře vycvičená v ruském způsobu ovládání společnosti a se služební podřízeností Rusku. Ta podřízenost byla tak silná, že komunističtí marxisté stále více navzdory své marxistické ideologii sloužili ruskému imperialismu, a usilovali o návrat do ruského protektorátu, který není ochranářský, ale servilně submisivní. Do jaké míry zůstali komunisti propojeni s ruskými tajnými službami se můžeme jen dohadovat.
Polistopadové rozdělení společnosti bylo původně na pravici, řízenou Václava Klausem a jeho ODS, a na levici, řízenou Milošem Zemanem. Oba pracovali v Prognostickém ústavu a pomocí volebních zákonů usilovali o vládnutí společnosti na věčné časy, čemuž za pomoci Senátu se pokusil zabránit Václav Havel přes Ústavní soud a v roce 2021 znovu naši senátoři.
Prvními vážnějšími polistopadovými anarchisty byli Sládkovi republikáni. Anarchie se rychle dostávala do politiky a v současnosti vrcholí u politiků, kterým je pravda lhostejná, a kteří dnes ovládají společnost lží a petrohradským trollingem.
V Petrohradu ruské tajné služby zřídili zvláštní ústav (viz Respekt), ve kterém dobře placení zaměstnanci měli za úkol rozvracet plodné diskuse po celém světě s následnou infiltrací společností narativem desinformační ruské hybridní války. Po celém světě si vychovali ve všech zemích svoje pomocníky zakládající servery nového alternativního myšlení. Jen u nás dle Respektu je jich téměř padesát. Kromě stovek ruských agentů u nás ruskému narativu hybridní války slouží mnoho politiků, a to i v nejvyšších politických funkcích. (Respekt) Naše tajné služby na to léta marně upozorňovaly!
Navíc se u nás po Listopadu rozjížděl specifický politický byznys. Politici se naučili odklánět naše státní peníze do svých kapes nejrůznějšími cestami a dokonce za tímto účelem vznikaly i politické strany nabalující své voliče pro svoje populistické řeči. Tato situace před časem vyvrcholila.
V současnosti je naše země rozdělena mezi demokraty a anarchisty. Pravolevá politická orientace se nejspíše programově ztrácí. Zápas pravice s levicí o vládu v demokracii je přirozený, pokud jde o demokratické strany. Avšak zápas sjednocených demokratických stran od pravicových po levicové proti stranám populistickým spějícím k anarchii, naši demokracii ohrožuje!
Demokraté typicky usilují o pravdu, o úctu k druhému člověku, o udržení a prohloubení demokracie, o zachování občanských svobod, o spravedlnost a pro utvoření právního státu. Usilují o zodpovědné a spravedlivé vytváření společnosti, aby naše země zůstala svrchovaná v rámci ekonomicky obranné strategie Evropské unie a v rámci vojenské obranné společnosti NATO.
Anarchie to má jednodušší. Destrukce je vždy jednodušší než výstavba! Na to jsou Rusové machři! Petrohradský trolling, lži, nenávist, mstivost, nactiutrhání jsou příznaky anarchismu. I když už komunisti a sládkovci se ztrácí z politiky, vznikají nové anarchistické strany z dosud prostých populistických stran, které vážně ohrožují naši demokracii.
Pro mnohé se ztrácí pravolevé vidění politiky. Podle mého vnímání se o tuto ztrátu zasadili již zakladatelé hlavních politických stran, kteří vědomě stírali rozdíly mezi pravicí a levicí. A tak i naše politická scéna krystalizuje do podoby demokraté versus anarchisté, kteří jsou zdrojem totalitních režimů! Občané usilujme o vítězství skutečných demokratů! Pravicových i levicových! Každý volič podle svých zkušeností!
MUDr. Bohumír Šimek
P.S. Tyto myšlenky jsou k dispozici všem, kteří o ně projeví zájem.
