Opět jsou tu volby. Koho volit? Má cenu jít k volbám? Má cenu číst programy stran, když se pak svým předvolebním prohlášením neřídí?
Opět propadám tomu divnému předlistopadovému pocitu. My a oni! My nemůžeme nic, protože oni si to stejně udělají po svém. Oni si zaplatí hlasy pro sebe. Oni mají svoji klaku, která nás přemůže. My skutečně nemůžeme nic dělat? Nicméně doufám, že to tak nemusí být!
Alespoň v menší obci, kde se známe, kde víme, jak fungovalo zastupitelstvo dosud, jak fungoval starosta, co v obci je nového a co se plánuje. Při spokojenosti volím tak, aby vedení obce bylo zachováno. Neznámé tváře nepotřebujeme. Nevíme, co od nich můžeme čekat. Když jsme nespokojeni, musíme verbovat pro nové tváře a risknout to, jací budou.
Ve větších obcích (v Praze, Brně, Ostravě...) je to horší. Neznáme se. Je to pracnější. Většinou na nějaké hledání informací nemáme čas. Buď se spolehneme na dobrozdání dobrých přátel, nebo musíme hledat. Volit stranicky? Podle stranických ideologií? Když to strany stejně nedodržují? A když místní problémy nejsou ideologické, ale jen a jen prostě lidské? To je trochu těžší.
Všechny strany mají plno kýžených slibů! Většinou jsou skoro stejné! Pak bych určitě nevolil strany a hnutí slibující nerealistické sliby. Ty nejspíš nebudou plnit vůbec nic! Nevolil bych strany a hnutí, které neplní sliby ani v rámci celé republiky.
A pro ty, co volí do senátu: Nevolíme sliby! Volíme osobnosti! Nevolíme strany a hnutí! Volíme čestné, spravedlivé lidi! Volíme ty, co již něco dokázali!
