Položil sis už někdy tuto otázku? Tak si ji polož se mnou znovu. Co nám z komunistické éry zůstává? Zdá se Ti, že se toho změnilo hodně?
Svoboda slova? Ano, na rozdíl od komunistické éry si v hospodě můžeš třepit hubu, jak chceš, a nikdo Tě nezavře. Můžeš nadávat, komu chceš. I prezidentovi. A nic se nestane. V hospodě jsi neškodný. Ale zkus něco napsat do novin. A hele, za komunistů nastartovaná autocenzura funguje bezvadně. Ostatně vzpomeň si na Kudláčkův Český deník. Nemusel jsi s jeho obsahem souhlasit. Ale kam zmizely tyto noviny?
Svoboda cestování? Ano, ta funguje. Za komunistické éry jsi byl přísně střežen, aby se do komunistického rayonu nedostaly pravdivé informace o světě. Tvůj pohyb byl střežen bdělým komunistickým očkem StB, a když jsi chtěl vybočit svobodně přes hranice, byl jsi zastřelen.
Politický systém? Prý se totalita změnila v pluralitní stranický systém a máme demokracii. Ale někteří jedinci pohybují o naší demokracii, o právním státě, o vymahatelnosti práva obecně. Ano, nemáme tu jedinou správnou stranu komunistickou s jejími bezmocnými satelity. Máme tu stran mnoho. A stále vznikají a zanikají. Po Listopadu vznikaly v režii členů Štrougalova (komunistický ministr vnitra) Prognostického ústavu. Dnes vznikají v režii koho?
Komunističtí matadoři Václav Klaus a Miloš Zeman si rozdělili politickou scénu na „pravici“ a „levici“. Snad si i mysleli, že nám budou vládnout na věčné časy. Přinesli nám pravicovou a levicovou rétoriku. Založili ODS jako stranu pravicovou a ČSSD jako stranu levicovou.
Proč dnes někteří z nás vnímají, že tyto strany nejsou skutečnou pravicí a levicí? Protože prázdná ideologie nestačí. Tyto strany jsou složeny převážně z bývalých členů KSČ, ale hlavně jsou složeny z lidí vychovaných v komunistické ideologii. Vzpomínám, jak zkušení zahraniční skuteční sociální demokraté byli vyloučeni z ovlivnění vznikající strany. Kontinuita s komunistickou érou byla zachována.
Proto skutečnou politiku ODS někteří z nás vnímají jako levicovou a politiku ČSSD jako pravicovou. Služba politiků multimilionářům ještě nedělá stranu pravicovou. Podstatnou známkou pravicovosti je úcta k přirozeným vztahům a úcta k občanské svobodě, úcta k dovednosti druhého člověka. Známkou levicovosti je dávání přednosti sociálnímu inženýrství člověka před přírodou, před přirozenými vztahy a před tvůrčí iniciativou druhého člověka, protože levicový politik ví vše lépe než obyčejný občan. A hle, ODS jedná často populisticky levicově a ČSSD to pak zachraňuje zprava. A to ještě nemluvím o kořistnickém vztahu našich politiků k veřejnému životu a veřejným statkům.
Nelze nezmínit, že jedna strana u nás se exklusivně vyjímá na naší politické scéně. Jde o KDU-ČSL. Tím, že byla znovu postavena na konzervativních křesťanských principech jí umožnilo, že se totálně zbavila zátěže komunistické éry. Po Listopadu byl učiněn pokus, aby strana lidová si zachovala statut satelita politické scény, ale byl to Josef Lux, který ji postavil zpět na její konzervativní základy.
Po jeho smrti byla tato strana vedena politickými matadory nacucanými komunistickou ideologií. Pak se Miroslav Kalousek pokusil využít lidovců jako výtahu k moci. Ale usoudil, že s lidovci se mu to nepodaří, a tak si z lidovců uloupnul část obdobně myslících politiků a s pomocí knížete Karla Schwarzenberga si založil novou stranu, kterou proklamuje za konzervativně pravicovou, a její politiku se snaží kníže garantovat.
Dnes se KDU-ČSL pod vedením Pavla Bělobrádka znovu etabluje jako strana postavená na konzervativních křesťanských principech, jíž členové jsou opět převážně praktikující křesťané.
Žijeme však v době postkomunistické, která pohrdá konzervativními hodnotami jako je pravda, láska, úcta k druhému člověku, úcta ke svobodě druhého člověka, úcta ke spravedlnosti. Konzervativní člověk zakotvený v Ježíši Kristu se hůř ovládá. Proto lze očekávat, že plané odeesácké pomluvy KDU-ČSL budou pokračovat. To nic nemění na tom, že tato země ke své obnově nepotřebuje nic víc tolik, jako konzervativní křesťanské hodnoty.
