Přemýšlel jsi už někdy o vztahu člověka k Bohu v dnešní postmoderní době? Co to je ta náboženská víra? Asi moc ne, protože většina z nás to považuje za přežitou a překonanou veteš.
Žijeme v postmoderní době, pro kterou je charakteristické svržení Boha z Jeho piedestalu a Jeho náhrada člověkem, charakteristická ztráta dosavadních hodnot, jejich relativizace, pravda a lež jsou si postaveny na roveň, dochází k návratu k empirii od exaktnosti, osobní zkušenost je vnímána jako cennější než exaktní poznání. Jsou tím poznamenány i naše diskuse a při nedostatku pokory preferujeme očividné hlouposti před očividnou pravdou.
Za vrchol exaktní teologie vnímám teologii svatého Tomáše Akvinského, na němž staví i moderní exaktní teologie. Jenže to jsou věci pro obyčejného člověka příliš komplikované, a proto se většina z nás vrací k osobnímu prožitku i ve víře. Exaktní teologie zjevně dnes stojí paralelně k ostatním exaktním vědám, musí se navzájem reflektovat, ale jejich vzájemný průnik je stále ještě nepřínosný.
Po tomto komplikovaném úvodu se pokusme o empirický pohled laika. Víru člověka k Bohu vnímám dvojí. Rozlišuji víru v Boha a důvěru Bohu.
Beznaboh mluví o víře na Pána Boha. Podle něho člověk věří na Pána Boha, jako věří dítě na vodníky, víly, skřítky... Boha přijímá jako pohádku, jako iluzi ke zjednodušení života člověka. Podle něho náboženství slouží jako pomocná berlička chromému člověku. Bohužel, někdy tomu tak je.
Víra v Boha je nejčastější vztah člověka k Bohu. Člověk věří v entitu, o jejíž existenci pochybuje. Náboženství mu zakazuje pochybovat o Bohu a má svoje mechanismy, kterými neustále víru potvrzuje. Takové náboženství se však může stát překážkou na cestě k Bohu.
Někteří z nás však mají skutečný dar víry pramenící z osobní empirie. Ti nepotřebují věřit v Boha, protože mají svůj prožitek, zkušenost s Bohem a prostě Bohu důvěřují. Ten prožitek je nesdělitelný a nepřenosný. Není pro nikoho dalšího exaktním důkazem Boha. Svoboda člověka je zjevně důležitější než lidské poznání. Bůh zůstává tajemstvím.
Mnozí z nás mají různé osobní zážitky. Oni chtějí, aby Bůh byl. Pokud tyto zážitky nekorigují exaktní teologií a propojí je jen s nasbíranými nejrůznějšími povrchními informacemi, tak ani Boha nakonec nepotřebují. A propagují dnes v mnoha nejrůznějších podobách tolik přijímaný „něcismus“, něco neosobního tu nad námi je. Vytváří si svoje náboženství a stávají se falešnými proroky.
