Zázraky se dějí – holky vítejte doma!!!

Dvě studentky psychologie, jejichž cílem byla Indie, chtěly ji poznat, cestovat a meditovat, se místo své cílové destinace dočkaly 13. března 2013 unesení a dvouletého věznění ozbrojenci. Dnes se konečně vrátily domů – Antonie Chrástecká a Hana Humpálová. Neznám je osobně, nevím o nich nic víc, než bylo v médiích známo, přesto mě tato informace potěšila, jako by šlo o osoby blízké. Holky, vítejte doma! 

Málokdo z nás asi věřil v to, že jsou stále naživu, ale já věřím, že hodně z nás v to stále doufalo. Dokáže si někdo z nás představit, že bychom byli na jejich místě? Čím si tyto dvě mladé holky musely projít, se možná brzy dozvíme. Přesto to budou už jen zprostředkované informace, jejich hrůzu a skutečnosti si možná dokážeme představit, ale co to je oproti tomu, kdybychom si tím sami prošli?  

Jsem opravdu šťastná za to, že jsou holky doma. Asi to nezmění nic na mém pohledu na Islámský stát, na prodejny „halal“ masa – jednu z nich mám kousek od školy a pokaždé, když ji vidím, je mi zle, ale jsem mile překvapena, že jsou holky, doufejme, v pořádku, ale hlavně na svobodě a doma u svých rodin. 

Mrzí a mrzely mě reakce lidí prohlašující, že mají, co si zasloužily, neměly nikam jezdit, ale sedět doma atd. Ale co je na cestování do Indie tak špatného? A i kdyby udělaly chybu, my všichni ostatní jsme nikdy žádnou neudělali? Byla v té době už tak vyostřená situace? Holky za tento výlet, který byl mnohem delší, než si plánovaly, zaplatily pořádnou daň. Potlačme v sobě tu českou nepřejícnost a vševědoucnost (tolik charakteristickou pro naši povahu) a buďme za ně rádi. Nedokážeme si asi nikdo představit, jaké by to bylo, kdyby to potkalo někoho z nás. A věřím, přeji si, že nepotká!

Možná jsem k tomuto tématu měla nějak blíže vzhledem k tomu, že jsem do Indie meditovat chtěla jet také. Nepochybně nás k tomu svádí filmy (ano, uznávám, americké) typu Jíst, meditovat, milovat, které jsou na pohled líbivé, krásné, ale málokdy ukážou tu druhou, většinou skutečnou stranu.

Možná se tento článek zdá bez děje, ale je věnován právě těm dvěma holkám, které se nám navrátily domů. Třeba si to někdy přečtou, třeba ne.

Nicméně věřím, že nepíšu jen za sebe, ale že i někteří z Vás jsou rádi, že jsou zpět. Po všech těch hrůzných záběrech, jimiž nás média zásobovala a zásobují ve stále větší míře, je to až malý zázrak.

  Hanko, Tončo, vítejte doma, přeji Vám ze srdce, ať na to hrozné, co Vás potkalo, někdy dokážete zapomenout a v životě už Vás čekají jen krásné dny.

S přáním krásného víkendu

Vaše Veronika 

(http://facebook.com/vaseVeronika)