Rok se s rokem sešel a je tu opět 10. květen, což je den, kdy slaví svátky všechny maminky, a proto bych té své chtěla věnovat tento článek jako malý dárek dnešnímu dni, i když vím, že je to málo.
Milá maminko,
máme za sebou další rok od posledního článku, který jsem Ti k tomuto dni napsala. A já si za ten další rok, který uběhl neuvěřitelnou rychlostí, chci opět nesmírně poděkovat, protože jsem si znovu uvědomila, jak důležité místo v mém životě máš. Vím, že takové poděkování je za všechnu energii, sílu, nervy, lásku a vlastně všechno tím nejmenším, přesto Ti touto cestou chci poděkovat.
Znovu jsi při mně stála a držela mě za ruku, když mi bylo nejhůř. Stála jsi při mně, když jsem byla vyřízená ze státnic, neskutečně labilní a nesnesitelná, přesto jsi to ustála. Asi bych měla být šťastná, že jsem je udělala kvůli sobě, ale já věděla, že MUSÍM a CHCI kvůli Tobě. Spousta členů rodiny, jak víš, se otočila zády a jen se bila hrdě v prsa („Konečně ta naše holka udělala státnice!“), ale Ty jsi byla tou, která stála celou dobu vedle mě a prožívala to se mnou. Radovala se z každého úspěchu se mnou, trápil Tě každý můj neúspěch.
Když došlo k opětovnému zhoršení zdravotního stavu, nedala jsi na sobě nic znát, až jsem měla pocit, že je Ti to snad jedno, ale jak jsi mi později přiznala – raději bys vše vzala na sebe, než abych se trápila já, prý to nepochopím, dokud nebudu mít vlastní dítě. Já se ale budu rvát do posledního dechu, abych porazila všechno a všechny, i kdybych měla možnost předat cokoli na Tebe, neudělám to. Ty si zasloužíš růže, ne kopřivy.
Stokrát jsi mi lezla na nervy jak neskutečně, že jsem málem lezla po zdi a při procházkách s pejsky jsem nadávala a vztekle dupala do země. A když jsme se zase začaly bavit, byla jsem tou nejšťastnější.
Znáš moje slabiny, znáš moje silné stránky a vždy stojíš při mně. Dokážeš mě zranit ze všech nejvíce, ale dokážeš mě také ze všech nejvíce potěšit a uklidnit. I když jsme každá jiná, vždy stojíš za mnou a já vím, že vždy budeš, i když s mým rozhodnutím nebudeš souhlasit, prostě ho budeš respektovat. A hlavně já budu vědět, že se na Tebe na té své cestě, která vede jinou trasou než ta Tvoje, můžu kdykoli otočit, zavolat a podáš mi ruku, i když mě přes ni prvně třeba plácneš.
Vím, že jsi tu se mnou, i když tu fyzicky nejsi. Máš místo v mém srdci a vždy ho tam mít budeš, i když mi budeš nehorázně pít krev.
Raději ani nechci přemýšlet, kolikrát jsi Ty uvažovala nad tím, že mě přerazíš, vystřelíš na Mars, … Máš můj neskutečný obdiv, že jsi mě ještě nezabila. Nevím, jestli bych byla živá, kdybych byla já na Tvém místě a měla sebe za dceru.
Nejsem ideální, ale snažím se být dobrým člověkem, který jde po té své cestě, dělá řadu přešlapů a ještě jich spoustu udělá. Snažím se být taková, abych se mohla podívat na sebe do zrcadla a na Tobě do očí. Snažím se být aspoň trochu jako Ty, přestože vím, že tím jsem si tu cestu zvedla hodně do kopce.
Přijmi tento článek jako dar ke Svátku matek. Jsi ta nejlepší máma na celém světě, neskutečně moc Tě miluju a vždycky budu (i když mě budeš s..t). Děkuji Ti za všechno a prosím Tě o to, ať Ti ta trpělivost se mnou vydrží.
Je to málo, ale přesto – DĚKUJI!
Tvoje Veru
