Jakou roli má muž v dnešním světě? Žena vs. muž

Chlap má zabezpečit rodinu. Má ochránit svoji ženu. Je hlavou rodiny, ale žena krkem, který tou hlavou otáčí. Má být gentleman. I v dnešní době? V době plné emancipace a feminismu? Opravdu chceme, aby nás muž chránil a postaral se o nás? A dáváme mu příležitost? A co my ženy? Chováme se tak, jak bychom se chovat měly? 

Námět k tomuto článku mi dala návštěva v restauraci, kde jsem nechtěně byla svědkem události vedlejšího stolu. Řekla bych, že šlo o první a asi poslední rande. Muž donesl ženě na přivítanou tři růže, její reakce byla: „Ježiš, co blbneš, ty seš stará škola, co?“ To jsem se málem utopila v okurkové limonádě poprvé. Víc jsem si jich nevšímala a věnovala se svým spolusedícím a užívala si večer. Z poklidu nás vytrhl stále se zesilující hovor u vedlejšího stolu, ve chvíli, kdy už to nešlo přeslechnout, začali jsme se soustředit, co se to děje. Aha, klasická hádka, kdo bude platit. Muž chtěl zaplatit za oba, žena mu řekla, že není žádná… ehm… kurtizána a že si za sebe bude platit sama. Muž zapíchl oči do stolu a přikývl. Při odchodu jí chtěl pomoct do saka, přičemž se začala smát na celou restauraci: „Co blbneš, vole?“ To už jsem musela být oživována dobře mířeným úderem do zad. Zde už ale legrace končí. 

V dnešní době si muži musí vybojovat svoje místo v ženském světě, který nastává a stále se rozšiřuje. Dřív byl hlavou rodiny otec, ten přísnější… Vlastně celkově se vše řešilo tak nějak mimo děti. Dnes matka seřve otce před dětmi, na veřejnosti, … Jak asi poznamená postavení žena-muž u dítěte do budoucna?

Muž vaří, žena mění olej v autě. Ano, i tohle je dnes normální, ale v tomto případě za mě – proč ne. Každý dělá to, co ho baví, co mu více jde. Není bezpodmínečně nutné, aby se žena držela tzv. ženských prací (mimochodem - víte, kteří muži prý říkají, že žena patří do kuchyně? Ti, kteří nevědí, co s ní dělat v ložnici...) Přesto by mělo stále platit jedno pravidlo, a to takové, že muž je ten silnější, ten, co nás ochrání. Aby z dvojice byla tou ochránkyní žena, to asi není úplně ok (to mi připomnělo zážitek z jedné zábavy, kde muž provokoval a žena se za něj porvala. Nutno podotknout, že takový slovník by se nestyděl ani mistr světa ve vulgarismech.). Ať si domácí práce rozdělí, kdo chce, jak chce, ale nedělejme ze sebe chlapy a z chlapů ženy. 

Neříkám, že vše by měli platit muži. Taky neříkám, že se budu v restauraci hádat o placení. Pokud žena trvá na rovnoprávnosti (a uznejme, např. co se fyzické stránky týče, je to nemožné, nejsme tak stavěny, tak se to nesnažme neustále měnit), ať se Ti dva domluví doma, ale nehádají se v restauracích (asi jako když babičce něco dovezete a ona vám násilně cpe peníze)… Pokud jeden z páru vydělává nějak zásadně více, chce chodit častěji do restaurace, kina, divadla, je asi přirozené, že ženu, která si to nemůže dovolit, pozve. Pokud žena vydělává zásadně více, proč by to neudělala stejně, chce-li se svým protějškem trávit čas „po svém“. Některým mužům vyhovují přímo tyto typy žen. Nutno podotknout, že i já sama jsem se setkala s mužem, kterému toto vyhovovalo. Nechal za sebe platit, nechal mě nakupovat…, a to i přesto, že jako studentka jsem žila jen ze svého nic moc příjmu. Pozval mě někam „ven“ a nechal za sebe cálovat, ani nemrkl. Když jsem ho na to jemně upozornila, a to zdůrazňuji jemně, doma a v klidu, tak nastala taková hádka, že už jsme víckrát nikam nešli. Vlastně už jsme se ani neviděli :-))

Ale zpět k tématu. Muži jsou bohužel více a více obětí ženského světa, a to i přesto, že podle všech výzkumů a studií ženy vydělávají méně na stejných pozicích. Znám ale i několik žen, které vydělávají více než muž. Místo obdivu a podpory od muže v tomto svazku nastává boj. Muži moc nemají rádi, když žena vydělává více. Ale proč? Přejte nám to. Pokud to ale žena dává okázale najevo, muže tím ponižuje, měli by zkusit více komunikovat, případně rychleji utíkat… Snažíme se mužům vyrovnat, potlačujeme v sobě kolikrát ženskost. Do určité míry je to v pořádku, ale nedělejme z mužů ustrašené malé holčičky, které nás poslouchají na slovo a neumí si prosadit svoje. Nevím, je-li tento postoj v pořádku. Tedy vím, že není. Pokud je postava muže stále více zadupávána ženskou emancipací, měly bychom se, my ženy, zamyslet. Opravdu tohle chceme? Opravdu chceme, aby muži gentlemani vymřeli? 

Gentlemani jsou u nás na vymření. Protože by se z nich stávali burani? Ale kdeže. Je to proto, že jim nedovolíme být gentlemany, chceme neustále dokazovat svoji soběstačnost. Buďme rády, že gentlemani ještě jsou…Ale občas se jim opravdu divím, když ženě podrží dveře a ona jej zadupe pohledem do země. Podá jí ubrousek, pomůže do kabátu, ... a nemálo žen v tom vidí postranní úmysl. To se pak mužům vůbec nedivím, že je to pozorné chování přestává bavit. Oceňujme to, vždyť je to krásné. Která z nás kdy zažila, aby nám muž třeba otevřel dveře do auta a zavřel je za námi, podržel nám židli, když si sedáme, v divadle odnesl a přinesl kabát? 

Bez ohledu na ženskou emancipaci existuje spousta pravidel slušného chování, které nemají s emancipací nic společného, ale jsou běžnou součástí života. Tedy, mělo by to tak být. V poslední době se celkově vytrácí noblesa, slušné chování, a to jak u mužů, tak hlavně u žen. Pan Špaček vydal spoustu knih o etiketě, rovněž byl i seriál Etiketa, přesto u nás stále není etiketa zažita, nebo už není zažita? Která žena se ráda nechytne muže, když jde na náledí v podpatkách a klouže jí to? A který muž jí to rámě nabídne sám od sebe? V USA není prý zvykem podržet ženě dveře. To se mi stalo i tady, že mi byly dveře zabouchnuty před obličejem. Muži zase upozorňují na to, že my ženy to nestojíme, protože je hned podezíráme ze všeho možného, jak už jsem zmínila. O vulgarismech se ani nebudu zmiňovat, o hrubém chování už vůbec ne (i když v poslední době dost často slyším o tom, že žena zmlátila muže). -> to si nechám na nějaký další článek.

Ideální je, když se oba z dvojice doplňují, respektují, poskytují si volnost a hlavně se podporují. Potom jsou na stejné úrovni (nebo se tomu alespoň blíží) a vše zvládají lépe. Takže komunikovat, komunikovat, komunikovat.

Přestože dobře řídím, mám ráda bojové sporty, mám v sobě i kus ženy. Té skutečné ženy, kterou potěší jakákoli kytička (vyjma kopřivy), gentlemanské chování muže přímo zbozňuji (i když mě zaskočí - velmi mile, když se dnes někdo jako gentleman chová), jsem ráda s mužem, o kterém vím, že by se kvůli mně i popral, protože mě chce chránit. Neberu vaření muže za nic „podřadného“, uvaří-li muž ženě, je to jeden z nejkrásnějších okamžiků a projevů lásky. Dejme mužům prostor, aby mohli být skutečnými muži, gentlemani a ochránci. 

Všechny články naleznete rovněž na facebook.com/vaseVeronika, těším se na diskuzi k článkům.

Děkuji upřímně za Vaši přízeň a blog.idnes.cz za příležitost psát.