Z demokratického vejce k záprtku

Můj názor na ČSSD a pana Paroubka je všeobecně na tomto webu známý. Přesto včerejší smíchovský vaječný masakr odsuzuji. A mám k tomu vážné důvody.

Začalo to jako sympatický, inteligentní a velmi účinný způsob boje proti Paroubkovu obhroublému politickému stylu, sprostým lžím a jeho neslýchanému populismu. Soudnému občanu začínalo být pěkně úzko ze stoupajících volebních preferencí ČSSD.  Stádo fanatických následovníků, pachtících po bezbřehých jistotách a neváhajících se proto spaktovat třeba i s komunisty, se nebezpečným způsobem rozrůstalo. Zdálo se, že už nic nepomůže a Paroubek se stane na podzim premiérem.

Ale pak svitla naděje. Neboť to první vejce, které se o Paroubka rozkřáplo, jako by rozkřáplo i tu obrovskou bublinu laciné popularity. Bublinu nafouklou nebezpečným populismem, který cílevědomě masíroval podvědomí sociálně slabších a méně inteligentnějších občanů.

To první vejce zafungovalo, neboť zasáhlo ten správný cíl – kterým nebyl Paroubek sám, ale jeho ego. Paroubka to rozzuřilo do té míry, že začal dělat fatální chyby. Jeho agresivita a agresivita socdemáckých nohsledů ještě více stoupla a oranžový závoj se nadzvedl a poodkryl tu pravou tvář – zapšklou, nenávistnou a s bezmeznou touhou po korytu.

To první vejce zafungovalo, neboť znamenalo první pádný argument, na který neměl Paroubek připraven nějaký protiargument opřený o nejposlednější průzkum veřejného mínění. Jeho sebevědomí v ten okamžik kleslo poprvé za jeho kariéru pod bod mrazu. Paroubek tam v té chvíli stál nasupený, ubohý a poražený, a spousta z nás si konečně oddechla, že něco přeci jen zabralo!

A když odboj proti Paroubkovi pokračoval dále ve stejném duchu – VTIPNĚ, NENÁSILNĚ a NEVULGÁRNĚ, jen to stupňovalo bezradnost v oranžových zákopech. Na inteligentní protesty stříbrných marťanů nebo přinesená plata vejcí odpovídali oranžoví agresivitou, která je připravovala o další cenné desetiny volebních preferencí.

To první vejce zafungovalo, neboť mělo konkrétního vrhače, člověka s názorem, s tváří, se jménem. Bylo poselstvím, vyjádřením nesouhlasu.

A jaké poselství vyslal smíchovský dav? Nejsme silní, protože nás je víc, ale proto, že naše síla je hrubá.

Ty desítky vajec, vržené anonymním davem řvoucím ubohé nadávky, nezafungovaly, a ani v budoucnu nezafungují. Rozteklé žloutky na tribuně, na oblecích a v Paroubkově uchu udělaly z ČSSD mučedníky. Demokratické vejce se proměnilo v záprtek. Opozice ČSSD začala bojovat zbraněmi samotné ČSSD – vulgarismem, hrubou silou a házením špíny. Paroubek druhé kolo vaječné války vyhrál. Ale zde již nejde o výhru či prohru. Zde již jde o rozklad kultury politického dialogu naší země.


blogger #1195 © jan boettinger