Smí se líbat Bohyně?
V našem střetnutí nebylo nic hraného ani nic zbytečného. Žádné falešné přátelské obětí. Žádné dva strojené nic neříkající polibky na každou tvář. Jen jeden dlouhý upřímný úsměv. Její rozzářené oči se v tu chvíli zakoukaly jen na mě, veselé od radosti, rozlévající do místnosti její krásu.
„A kde jsme to vlastně posledně přestali? Přinesl jsi mi ukázat ty fotky z Indie?“
„Já jsem ani nevěděl, že jsem ti říkal, že pojedu do Indie…“
„Mě by zase ani ve snu nenapadlo, že ty fotky nevezmeš…“
„A mě by zase ani ve snu nenapadlo, že tebe by mohlo napadnou, abych bral fotky z Indie…“
Jako bychom se neviděli jen pouhý týden… dva staří dobří známí, snad už od dětských let, s dlouhou společnou minulostí, která spředla pevné nerozdělitelné pouto.
Uplynulo ale už dobře půl roku, co jsme se potkali poprvé. A taky naposled. Naše životy se tehdy protnuly v jediný večer a pak se zase rozdělily a vesele si to razily pryč od sebe po mimoběžných drahách. Třeba jsme se už neměli nikdy potkat. Ona měla zůstat se svým Honzou1. Nebo si najít Honzu 3, 4, nebo pět. Vdát se, odstěhovat se z centra Prahy, založit rodinu, přestat blogovat, začít nový život. A přeskočit Honzu2 – mě. Nadobro.
A přesto jsme na sebe znovu narazili. Jestli mi první napsala ona, nebo já jí… teď už na tom nezáleželo. Ne ve chvíli, kdy jsme oba usrkávali už třetí organický sajdr s šest a půl volty a já se nemohl ubránit úsměvu štěstí. Štěstí, že mohu strávit ten večer zrovna s ní. Štěstí, že si mohu užít ten zajímavý pocit, kdy v té chvíli nejsem myšlenkami nikde jinde, než v tom malém baru na Malé straně, se sklínkou pití ze shnilých jablek, na jejichž chuť už jsem si pomalu začínal zvykat. Z pocitu štěstí, že jsem toužil si naplno užít každou vteřinu její přítomnosti, neboť ta neměla trvat věčně. Štěstí, že se mohu koukat na její dokonale tvarové rty, které se rychle pohybovaly a občas v přestávkách řeči vykouzlily ten nejkrásnější úsměv na světě. Rty, které by určitě stálo za to políbit…
Nedotknutelná a neodolatelná. Vlnící se na barové stoličce, objednávající další dávku shnilých jablek s šest a půl volty, které ji rozvazovaly jazyk a já se radoval, že i nedotknutelná Bohyně se umí odvázat, že dokáže chlupatě vtipkovat nebo že jí občas uletí slovo „píčovina“. Není kouzelnějšího monetu, než když v Bohyni objevíte krásu obyčejného člověka.
Tak mě ještě zatáhla k „Volovi“ – zakouřené špeluňce kousek od Hradu, půlhoďku před zavíračkou. Decentní Bohyně, objednávající půllitr černého piva a k tomu sáček mastných brambůrek. Dělící se o dřevěnou lavici s místními štamgasty a vesele si s nimi ťukající na zdraví.
A pak mě ještě kousek doprovodila. Po kostkových chodnících pokrytých žlutým světlem nočního nasvícení honosných fasád. S magickým výhledem na noční Prahu. Zavěšená v mé rámě. Stále veselá, stále krásná a stále svá, i když se ke mně otočila v momentu rozloučení. Třeba na týden, třeba na měsíc, třeba zase na půl roku. Nebo na věčnost. Kdo ví? Ale stálo by to za to, ji políbit...
Políbit ji. Co by se tím změnilo? Co by se rozbilo? Mohlo by to přeci běžet podle osvědčeného scénáře. První polibek, druhý a třetí, pak by se přidal jazyk, pak vášnivé objetí posílené alkoholem a pak otázka „nezajdeme k tobě?“ a ona by třeba přikývla, pak rychlá a krátká noc, nedopitá láhev vína a… ráno…? Kdo ví?
Tak jsem na ni chvíli koukal, v tom žlutém světle, které jí na kráse ani neubíralo ani nepřidávalo. Zůstávala stále stejně nádherná. S jasnýma očima, veselýma i smutnýma zároveň, teplýma, přátelskýma, obkreslenýma drobnými vrásky od úsměvu.
Její rty se znovu smály. A já je nepolíbil. Proč? Možná proto, že před tím něco zmínila o taťkovi dvou dětí, se kterým to teď táhne… nebo proto, že jsem nechtěl, aby ucukla… nebo prostě jen proto, že Bohyně se nelíbají.
Tak jsem se jen objali. Dlouze a nemotorně přes zimní bundy. A bez polibku se vydali do tiché noci každý jiným směrem. Opačným. Ona zpátky nahoru a já dlážděným chodníkem dolů…
blogger #1195 © jan boettinger
Jan Boettinger
Big fat Greek divorce

Už je to přes deset let, co se slavila velká tlustá řecká svatba. Chlupatý jižan s charismatickým nosem se tehdy chytře vženil do bohaté rodiny platící eurem. Rodinka včele s francouzským tchánem a německou tchýní byla ale pěkně naivní, když se nechala obalamutit zfalšovaným výpisem z banky a báchorkami, jaký že je ten Řek dříč a jak moc že vydělává.
Jan Boettinger
Potřebujeme novou válku pro Pandury!

Je zajímavé zjistit, že jsme za Pandury zaplatili trojnásobek, co Portugalci. Ale ještě zajímavější je zjistit, že jsme Pandury nakoupili do války v Afghánistánu, abychom se teď z médií dozvěděli, že pro tamní podmínky nejsou vůbec použitelné. Z Kosova se naopak pomalu stahujeme a další vhodnou válku zatím nemáme. Necháme tedy obrněnce za 14,4 miliard korun zrezivět na skládce?
Jan Boettinger
Odboráři loutkáři

Zdá se, že se v tomto státě někdo úplně zbláznil. Nejenže nám stále hrozí stávka ve čtvrtek, ale jestli poslanci nebudou hlasovat podle představ odborářů, přijdou další a další stávky!
Jan Boettinger
Řekněte mi jediný důvod, proč by nezaměstnaní nemohli uklízet psí e

Tak se nám rozhořel dialog mezi rozhořčeným lidem a radnicemi Prahy o tom, kdy se odklidí exkrementy psů vystupující na světlo Boží v tajícím sněhu. Velebnosti, to je hnus, stěžuje si řadový občan a slalomuje přitom mezi polorozloženými výkaly. Volá, píše, apeluje za změnu na svých domovských radnicích. Odtamtud ale přichází rezolutní ne.
Jan Boettinger
Příliš drahá ajznboňácká réžíjka

Naše metropole a řada dalších velkým měst Česka jen o vlásek unikla totálnímu kolapsu běžného života v pondělí ráno. Ten hrozil ne kvůli tsunami, zemětřesení, prasečí či ptačí chřipce, ale kvůli škůdci jménem odborář. Hrozba kolapsu není ale odvrácena natrvalo, odboráři vyhrožují i nadále.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Jak v Uppsale vymazali Žida. Univerzita ho odstranila z názvu ústavu, i když byl Švéd
Premium Pokud by někdo řekl, že Uppsalská univerzita, nejstarší ve Švédsku, se chová jako němečtí nacisté...
Myslel, že už ho sežrala. Velryba u Patagonie na chvíli spolkla kajakáře
Velryba keporkak na chvíli spolkla kajakáře u chilské Patagonie, naštěstí ho ale rychle a bez...
Reportér ČT se přihlásil k armádě. Válka se přibližuje, chci bránit zemi, zdůvodnil
Andreas Papadopulos z České televize se přihlásil k tzv. dobrovolnému předurčení Armády České...
S podmínkami trvalého míru musí souhlasit Ukrajina, je přesvědčený Fiala
Premiér Petr Fiala (ODS) podporuje každé smysluplné úsilí o dosažení míru na Ukrajině. S trvalým...
- Počet článků 132
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3239x