Růst mezd a sociální výhody! Za co?

Odboráři pražského Dopravního podniku vyhráli. Stávka nebude. Je to tak dobře?                             Odboráři si dupli a pohrozili časově neomezenou stávkou. Co by to znamenalo? Kolaps Prahy. Totální. Desetitisíce lidí by se nedostaly do práce, protože nemají auto. Další desetitisíce by se tam nedostaly, byť auto mají, ale zácpami by neprojely. Podtrženo sečteno – totální chaos se stamiliónovými škodami. Naštěstí se tak nestalo.

O co v kauze šlo? O peníze především. O co jiného. A odboráři vyhráli a dostali, co chtěli. Meziroční růst mezd o 230 miliónů. Týden volna navíc, stravenky, dotace na penzijní připojištění – vše za 380 miliónů. K tomu zaměstnanecké jízdné za 150 miliónů. Hezký socialismus uprostřed hospodářské recese – teoreticky placený z mého jízdného! Denně cestuji přes stanici Můstek na zeleném metru. Už přes dva měsíce tam opravují eskalátor. Většinou tam nepotkáte dělníka. Včera jsem měl štěstí –  v díře vězel chlápek po pás a kolem něj postávali čtyři další – nedělal ani jeden z nich, jen s rukama v kapsách naslouchali nějaké historce toho z díry. Jak je možné, že se jeden pitomý eskalátor opravuje dva měsíce?! Nedělám si iluze, jak moc se oprava jediného eskalátoru při tomto totálním nasazení pracantů Dopravního podniku prodraží. A už vůbec si nedělám iluze, jak moc se prodražují údržby, které nejsou tak na očích desetitisícům cestujících, kteří stanicí denně projdou. Vše je jen v lidech, kteří tu práci řídí a dělají. Ale oni nedělají, jsou pouze zaměstnaní. Podle toho taky vypadají i výběrové řízení na tramvaje, kdy vyhraje model Porshe, který pro svou váhu nemůže ani po Praze jezdit, aby neničil koleje.

Zde jsou úspory, páni odboráři! Zameťte si před vlastním prahem. Nejdříve rozhýbejte zaměstnance, které zastupujete, do nějakého výkonu a teprve pak jim žádejte o sociální výhody. Obráceně to nefunguje!

Kam jsme se to dostali? Parta lidí, kteří se pasovali na nadlidi, si berou jako rukojmí celé hlavní město za účelem prosazení zájmů podle svého vidění světa. Ale nejsou to žádní nadlidé – pouze odboráři. A vyhrožovat zásadním omezením životů obyčejných lidí, kteří si předplácejí služby jejich podniku, je opravdu zhůvěřilost zrna opravdu hrubého.

blogger #1195 © jan boettinger