Fungovala by politika jednoho dítěte na Romy?

Na konci 70. let komunistické špičky Číny usoudily, že už jich je jak malých myší a bylo by na čase populační růst zastavit. Proto zavedli direktivní politiku jednoho dítěte, a porušení se trestalo pokutou. Dalo by se něco podobného zavést i na Romy v ČR?

Přál bych si, aby se redaktoři iDnes prokousali aspoň pár odstavci, než rovnou stáhnou tento blog jako nevhodný příspěvek s rasistickým podtextem. K napsání této úvahy mě inspiroval článek P. Holce "Krok od ráje" (Reflex 28/08), má nedávná návštěva Rumunska a také pobyt ve svém rodišti na severní Moravě (o kterém jsem psal zde ).

Petr Holec ve svém článku popisuje situaci v romských kempech okolo Říma, které obývají především romští emigranti z bývalé Jugoslávie a Rumunska. Sami italští politici si nevědí rady, kam s nimi. Kempy přetékají lidmi, kteří se ne a ne začlenit, a římský starosta proto koketuje s myšlenkou vystěhovat všech 20 tisíc římských Romů… ale kam? A hlavně proč?

Vždyť nic zlého nespáchali. Jedinou jejich vinou je, a dovolím si citovat pana Holce, „že mají jinou kulturu bydlení a pracovní návyky.“ A to holt „normální bílý“ pracující nesnese. Ať už je to Ital, kterému vadí okolo jeho metropole kempy, kde vládnou hygienické poměry středověku. Nebo i ten, zpočátku humánní a rasistické Čechy kritizující Brit, který neváhal vyslat své imigrační úředníky na Ruzyni, aby si potencionální přistěhovalce proklepl ještě před odletem. Oni se mu chudákovi totiž romští spoluobčané začali na královských ostrovech kupit a kolektivně žádat o sociální podporu, až byl nucen zpřísnit léta zavedený systém sociálních dávek. A o Češích ani nemluvě. Ti se radovali, jak inzerce o blahobytu v Kanadě na Romy zapůsobila, že začali po desítkách balit kufry a pakovali se za velkou louži. Ovšem jen do té doby, než jim to nemile překvapený Kanaďan zatrhl.

Nevole k romským spoluobčanům není tedy specialitou Česka. Objeví se všude, kde žijí nějací spoluobčané s jinou kulturou bydlení a pracovními návyky. Tak například Rumunsko. Za deset dní pobytu jsem tolik rasistických vtipů o Romech neslyšel ani v Česku. Romové tam přitom žijí opravdu na pokraji společnosti, mnohdy v chatrčích splácaných z bláta. Jejich děti žebrají ve špinavých hadrech kolem silnic a člověk ani na sekundu nepochybuje, že rumunský systém sociálních podpor není ani zdaleka tak štědrý, jako ten český.

V ČR se oficiálně k romské národnosti hlásí jen několik tisíc lidí. Podle odhadů jich ale bude pár set tisíc. A zlí jazykové předpovídají, že za třicet pět let budou Romové čítat až deset procent naší populace. A otázka tedy zní - můžu se spolehnout, že tato část populace bude v budoucnu poctivě pracovat a přispívat do důchodového systému, abych si mohl užít poklidné stáří?

Mě osobně nezajímá, kolik občanů se při sčítání lidu přihlásí k romské národnosti a kolik k jiné. Co mě zajímá, je kolik spoluobčanů s jinou kulturu bydlení a jinými pracovní návyky musím živit, a kolik jich bude ukrajovat za třicet pět let z koláče sociálních podpor, ze kterého půjde i díl na můj chudobný důchod.

Vše to u nich funguje obráceně. Ničí, místo aby budovali. Žebrají, místo aby pracovali. Posílají své děti krást, místo aby je posílali do škol. Dělají si děti pouze za jedním účelem – rozšiřovat počet hladových krků v rodině a posunovat se tak v tabulce sociálních dávek nahoru. Normální člověk se snaží pořídit si jen tolik dětí, kolik jich sám dokáže uživit a kolika může zajistit rozumné vzdělání a start do důstojného života. Spoluobčané s jinou kulturou bydlení a pracovními návyky to mají hozené přesně naruby. Nemyslí na budoucnost, žijí v přítomnosti. Nelámou si hlavu, kdo bude jejich děcka a děcka jejich děcek živit v budoucnu… prostě spoléhají na štědrý sociální systém.

Je přirozené, že normálně pracujícímu člověku příživníci vadí. Pomohlo by tedy zavedení výše zmíněné politiky jednoho dítěte pro všechny spoluobčany s jinou kulturou bydlení a pracovními návyky? Máš jedno děcko, dostaneš na něj podporu. Máš víc jak jedno, holt musíš makat, protože stát ti víc nedá, i kdyby ses rozkrájel nebo řval na sociálce jak tur… Možná by to někoho naučilo změnit své návyky a kulturu… možná by se jen dožadovali, aby se za stravenky dala koupit antikoncepce…

Jo, přiznávám, dost absurdní nápad, tahle politika jednoho dítěte. Doplatila by na to spousta nevinných lidí, kteří by se ne vlastní vinou ocitli na dlažbě a v tíživé sociální situaci. A měřit metrem podle barvy kůže, to rozhodně zapáchá rasizmem jako žumpa.

Nicméně absurdní mi přijde ještě jedna věc. A to fakt, že v naší moderní společnosti stále žijí lidé, kteří od třetího století, kdy dali sbohem rodné Indii a vydali se na velkou pouť směr Evropa, ještě pořád nedokázali změnit svou kulturu bydlení a pracovní návyky. Prostě nepracují a chovají se jak hovada. A co více, současný politický systém jim to umožňuje, podporuje je v tom a dokonce se jich zastává před normálně pracujícími lidmi, kteří systém živí ze svých peněz.

Jedno je jasné. Do doby, než lidé s jinou kulturou bydlení a pracovními návyky nezačnou pracovat, se nic nezmění. Není málo Romů, kteří to už pochopili, že když pracují a žijí jako slušní lidé, společnost si jich váží a zastává se jich. Proč tyto světlé výjimky nemůžou být příkladem pro ostatní?

Osobně považuji myšlenku politiky jednoho dítěte pro Rómy za absurdní. Stejně tak, jako považuji za absurdní současný stav, kdy jsou velkoryse podporování dlouhodobě nezaměstnaní lidé, chronicky líní a pohodlní, kteří mají pramalý zájem svou situaci jakkoliv změnit, neboť jim postavení protěžované menšiny a život na sociálních dávkách s tím spojený plně vyhovuje.


blogger #1195 © jan boettinger