Tereza Boehmová
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani
Oblíbené články
Tereza Boehmová
Mistr světa
jedna noční ne-báseň.................................................................
Tereza Boehmová
Tereza Boehmová patronkou veřejné sbírky na dětskou hernu
březen 2011 - S radostí jsem přijala nabídku a stala se patronkou veřejné sbírky Komunitního centra Kampa na Malostranskou pohádkovou hernu. Na Malé Straně jsem vyrostla a ke Kampě mám osobní citové pouto. Proto doufám, že se podaří centru a především dětem, které si tam budou hrát, pomoci. Pokud budete chtít přispět můžete na účet: 145930399/0800. Svou platbu prosím označte Malostranská herna 2011. Děkuji vám!
Tereza Boehmová
Moje milé ženy, myslím na vás
Je to už nějaký ten pátek, kdy se mi po stránce zdravotní ne úplně dařilo, a musela jsem podstoupit různá vyšetření. Moje potíže nebyly nijak vážného charakteru, protože já přece (ve své nadutosti) nejsem nikdy moc nemocná. Ale prevence je prevence a tak, když jsem tu bulku (úděsné slovo) našla, zajela jsem si potvrdit k mé lékařce, že se opět jedná jen o planý poplach.
Tereza Boehmová
Kyklop - moje kapitola pro Viewegha
Hm. Byl to včera zase další, promrhanej, proflákanej večer plnej ohranejch známejch tváří. Vykouřila jsem moc cigaret a teď mě škrábe v krku. Na hlasivkách mi sedí zamračenej trpaslík a žmoulá kuličky dehtu, co se mi usazujou v trubkách. Měla bych přestat kouřit.
Tereza Boehmová
Moje 11. září 2001
Když se stane velká událost, zastihne vás při různých činnostech a možná si budete tyto situace pamatovat. V Izraeli si každý uložil do paměti, co právě dělal, když v roce 1995 zastřelili Jicchaka Rabina. Stejně je to v USA s 11. zářím 2001. Kde jste tedy byli vy, když letadla narazila do dvojčat?
Tereza Boehmová
O degeneraci, kterou na mně páchá mateřství (I. část)
Dávno, dávno jsem chtěla psát o degeneraci, kterou jsem u sebe pozorovala v těhotenství a prvním roce Aniččina života. Pár čtenářů to dokonce zaujalo u mě v profilu a ptali se, co tím sakra myslím. Čím déle ale psaní tohoto příspěvku odkládám, tím více se text posouvá jinam o nové a nové souvislosti. Teď jsem zrovna expert na dětské písničky a říkanky, kolo kolo mlýnský zatancuju klidně i ve dvě ráno. Nedávno jsem jezdila metrem sem a tam, protože Anička miluje vláčky. A s jakým nadšením jsem mávala každému vagónu! Že by už přišla ta chvíle?
Tereza Boehmová
O Ditě – iDNES.cz má novou bloggerku, která ovládá počítač hlasem
S Ditou Horochovskou se znám už dlouho. Je jí devatenáct let, studuje na gymnáziu a chystá se na vysokou školu. Zdánlivě obyčejný příběh. Kdyby ovšem Dita neměla v těle nádor, který jí tlačí na míchu. Už jako 6 měsíční dítě začala mít zdravotní komplikace, se kterými si lékaři s tehdejší úrovní medicíny nevěděli rady, a až o dost později našli příčinu jejích obtíží. Na celkové uzdravení už ale bylo pozdě, protože nádor v krční páteři se zvětšil a při první operaci, kterou jí provedli, když jí byl rok, zjistili, že jej nelze zcela vyjmout. Od té doby se její stav i přes další zákroky a dlouhodobou léčbu postupně zhoršoval a nyní slabě hýbe jen prsty na jedné ruce. Ale naštěstí může mluvit a díky tomu i ovládat počítač.
Tereza Boehmová
Skleněné oko - poněkud netradiční silvestrovská povídka pro otrlé
Seděla na kraji oceánu a dívala se na železně ostré piliny písku. Vyndala si velké žluté skleněné oko a roztočila ho prudce po dlani. Za ní se tyčil fialový vyšívaný strom. Chtěla by jet do Moskvy, ale byla tam zima. Přemýšlela, kolik jí to celé stálo. Po operaci se cítila dobře, ale potřebovala by ještě asi tak dvě nanoterapie. Jenže to by zase musela prodávat orgány a to se jí tentokrát nechtělo. Sice platili dobře, ale z představy stát znovu v tom horku u stánku s mraženými ledvinami a chlopněmi cizích lidí se jí dělalo špatně. Možná by se jí zvedal i žaludek, kdyby nějaký měla. Ale jinde by teď sehnala práci těžko. A tady brali vždycky. I cizince.
Tereza Boehmová
Nechte mě spát nebo přijde komorník...
Patřím mezi chronické nespavce, které všechno vzbudí a k dobrému spánku potřebuji specifické podmínky: tmu, příjemný polštářek, peřinu a TICHO! Nechci brát žádné prášky na spaní a tak světe, měl by ses přizpůsobit! Už je sakra na čase. Nespavci jsou početná skupina obyvatel. Myslím, že právo na ticho by mělo být zařazeno mezi nejzákladnější lidské svobody (hned vedle práva na spánek, práva na vzduch bez nikotinu, práva na čistý záchod a práva na okamžité zastřelení osoby, která jede MHD - nepoužívá deodorant a nosí stejné tričko dva dny a déle). Ale o smradu až jindy.
Tereza Boehmová
Pozor na Aničky
Aničky, zdá se, mají v poslední době pěknou smůlu. Jedna možná ani neexistuje a vydává se za ni Barbora Škrlová. Další v pátek ráno vypadla z okna. Co to je za podivné Antianičkovské spiknutí? Aničku mám doma taky, tak se o ní trochu obávám. V ohrožení se nachází často. Včera jsem se například na Olšanském hřbitově tak zabrala do focení svých oblíbených hrobů, že jsem si ani nevšimla, že kočár není dobře zabržděný a sám se zcela bez varování vydal na průzkum okolí.
Tereza Boehmová
O blogu a blogyni
Tak už se mi to stalo taky. Mám svůj blog. Je to jako nějaká nakažlivá nemoc. Ohromně módní, skoro jako zarděnky. Je mi ze sebe trochu špatně a myslím na vždy bezmilostně upřímného kolegu Josefa Chuchmu, který před časem napsal v recenzi knížky Natálie Kocábové: „Pisatelka zjistila, že když v sobě otevře stavidlo psaní, že písmenka se z ní nezadržitelně sypou. Vyblinkává ze sebe „šokující“ scény a nestrávené, nezažité vzdělání.“ Přesné a ostré, jako nabroušená pila. Tak, jak to Josef umí.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
