Veřejná poprava Nečasových, (ne)schopnosti ministra financí a (ne)podpora českého průmyslu

Ve svém komentáři uplynulého týdne asi nemohu začít jinak. Ne že bych se chtěl aktérů nějak zastávat, naopak jsem byl ve své době jedním z mála, který způsob vládnutí Petra Nečase otevřeně kritizoval. Toto je ale o něčem jiném.

Takže začalo poslední dějství společenské popravy manželů Nečasových. Upadlost toho soudního procesu nemá v porevolučních dobách obdobu. Soud se změnil v obyčejnou lacinou frašku, ve které se nedostatek jiného obsahu řeší pouštěním odposlechů domácích oplzlostí a vzteklých scén. Prý je to nezbytné k pochopení vztahu mezi Nečasovou č. 1 a Nečasovou č. 2. Soud nás chce patrně přesvědčit o tom, že vztahy mezi oběma ženami byly natolik napjaté, že to hrozilo propuknout v hromadné násilnosti; jak jinak si vysvětlit zásah policejního komanda na Úřadu vlády, zatčení tří poslanců, konfiskaci blíže neznámého objemu zlata a peněz a pád vlády? Má-li spočívat výsledek dvouleté kauzy, která otřásla celým politickým systém našeho státu, v nepřekvapivém odhalení žárlivosti mezi milenkou a manželkou, potom nechť soud laskavě vyčíslí, kolik celá ta sranda stála a určí, kdo to zaplatí. Třeba by se na to mohli složit státní zástupci, když mají průměrně přes 100 tisíc měsíčně. Vzhledem k tomu, že jich máme 1200, tak by to každého z nich stálo jen pár desítek tisíc. A kdyby to náhodou nestačilo, tak by jim mohlo přispět těch 3000 soudců, kteří si měsíčně přijdou na 115 tisíc.

Česká ekonomika zařadila nejvyšší rychlost. Téměř čtyřprocentní meziroční růst je fantastická zpráva. Produkt se meziročně zvýšil o nějakých 165 mld. Kč. Zaráží mě proto, jak je možné nevybírat za současné situace více daní? Stát měl v meziročním srovnání vybrat zhruba o 56 mld. Kč více, ale ve skutečnosti získal o 8 mld. Kč méně. Tohle prostě není normální a na Ministerstvu financí by měly už dávno blikat všechny kontrolky. Rozumím technickým důvodům, proč se meziročně snížilo inkaso třeba u spotřební daně z tabákových výrobků. Nicméně vzhledem k růstu spotřeby stát evidentně ztrácí schopnost efektivně vybírat daň z přidané hodnoty. Pan ministr Babiš by se měl přestat starat o nákupy kancelářského papíru, vymýšlet registrační ptákoviny a zadávat další zbytečné audity. Měl by začít konečně makat, jak svým voličům sliboval. Zatím vydělává jenom Agrofert. Jde o to, že díky jeho přístupu například rozpočty obcí ztrácí od začátku roku už stovky milionů. A to mně, jako starostovi Uherského Hradiště, jedno opravdu není.

České zbrojovky rekordně exportují. Za loňský rok vyvezly vojenský materiál za 12 miliard. Každý úspěch je samozřejmě dobrý, ale v tomto případě bych byl přece jenom s jednoznačně pozitivním hodnocením opatrný. Výborné je, že o českou produkci je ve světě zájem. Naše pistole a pušky chtějí například v Egyptě, Indii a Mexiku. Hodnota exportu je pětkrát vyšší, než před deseti lety, což je rovněž skvělé. Nicméně tak specifický průmysl, jaký představují zbrojovky, by se měl především opřít o domácí poptávku. A tady značně zaostáváme, protože export zajišťuje 90 % příjmů našich zbrojovek. Samozřejmě nevolám po zbrklém nakupování pistolí jenom proto, aby měli v Uherském Brodě lepší zaměstnanost (a zisky). Myslím to tak, že by česká armáda měla postupně přejít na dlouhodobé kontrakty s domácími výrobci. Ti by získali jistotu odbytu a mohli by investovat do vývoje a výrobních kapacit. V oblasti vlastní obrany bychom neměli spoléhat pouze na volný trh, protože hlavním kritériem není cena, ale přežití. Myslím, že nás nečekají mírové časy.