Vláda testuje hranice ústavnosti

Na postavení vlády v demisi a na rozhodování jejich členů je nezbytnénazírat tak,že nereprezentují vůli většiny a neopírající se tak o legitimitu vzešlou z voleb. Žádný jiný pohled není možný.

Pokud bychom připustili, že menšina může vládnout většině, dostali bychom se mimo rámec liberální demokracie. Předpokládá se totiž, že pokud vláda učiní kroky proti vůli většiny, bude jí vyslovena nedůvěra a skončí. Současná vláda ani nedokázala důvěru získat, natož aby jí bylo potřeba vyslovovat nedůvěru. Ožádnou většinu se nikdy neopírala. Ministři vlády v demisi nesmí být více než dočasní správci, přestočiní kroky, kteréjsou zásadní a nevratné. To je přímo v rozporu s nálezem Ústavního soudu z roku 2010.

Karla Šlechtová oznámila Generálnímu štábu Armády Českérepubliky, že nechala (nebo nechá?) přepracovat střednědobécíle pro vyzbrojování armády. Čili zase nevíme, jakým směrem se naše armáda vydá. Ztratili jsme několik let přešlapováním na místě. Nezískali jsme nic než problémy. Zatím se to projevilo zrušením nákupu vrtulníků a radarů, což okamžitě vyvolalo negativní diplomatickou odezvu od našich spojenců. Paní dočasná správkyně s lehkostí sobě vlastní pouze potvrdila, že její rozhodnutí popudilo Američany, Italy a Izraelce. Určitě ale potěšilo Rusy, kteří posilování vojenských kapacit členských států NATO sledují s velikou nelibostí, protože jejich vojenská doktrína vnímáNATO (čili i Českou republiku) jako ohrožení ruských globálních zájmů. To je takový poslední stupeň před označením někoho za vojenského nepřítele. Karla Šlechtová je patrně duchem stále ještě na Ministerstvu pro místní rozvoj, když jí takovémaličkosti „unikají.“O nějakéhorší variantě nechci veřejně ani spekulovat.

Ale Karla Šlechtová má ve svém konání – čili prohlubování diplomatických příkopů mezi námi a našimi strategickými spojenci – zastání u pana premiéra Andreje Babiše. (V jeho případě se zdráhám užít přívlastku „dočasný,“ protože všichni víme, že ho pan prezident Miloš Zeman chápe jako spíše „věčného“ premiéra. Ústava je prostě mocná kniha kouzel, když ji otevře čaroděj s nečistými úmysly.) Pan premiér vojáky pokáral, že by už konečně měli začít utrácet ty miliardy, co se jim válí na účtech. No, pan premiér býval možná schopnýagent při vyjednávání kontraktů v Maroku, ale nějak si popletl úlohu vlády a armády. Ty miliardy měl totiž utratit jeho podřízenýMartin Stropnický.

Velice neortodoxně se s ohledem na svoji dočasnost chová Adam Vojtěch, toho času pověřený dozorem nad Ministerstvem zdravotnictví. Rázněse pustil do personální očisty našeho zdravotnictví, kteréze všeho nejvíc připomíná stranické čisty. Evidentně vytváří tlak na neposlušnéosoby z řad dnes opoziční ČSSD. Navenek to samozřejmě prodává jako snahu o zefektivnění a transparentnost, ale to je tak ubohéklišé, že to ani nestojí za komentář. Ostatně i vládní list Lidovénoviny svůj včerejší článek nazvaly „Čistka nekončí. Ministr v demisi Adam Vojtěch mění šéfy nemocnic.“ Pan Vojtěch se vyjádřil v tom smyslu, že další personální změny nemůže vyloučit. Jde mu prý o dodržování zákonů. A jeden nepsaný zákon, který je ale hlavním zdrojem pro konání klíčových politiků ANO, říká, že co je dobrépro Andreje Babiše, to je dobrépro Českou republiku. Loajalitu si zkrátka můžete koupit.

Tato vláda se ani nepokusila o vyjednání prostévětšiny. Přesto se chová, jakoby měla za zády málem ústavní většinu. Činí nevratnékroky, kterépoškozují zájmy Českérepubliky. Je krytá svévolí prezidenta republiky. To není normální stav, se kterým je možnése smířit. Respektuji vládu opírajícíse o většinu, ale odmítám umělý mocenský pakt, který nemá oporu v Ústavě. Dočasnou správu si nelze plést s uzurpováním moci. Každý by si toho měl být dobře vědom. Zejména přímí účastníci by měli opravdu pečlivě zvažovat, zda-li se svým konáním nemohou dostat za hranici legálního, když už tak ostentativně kašlou na to, co je legitimní.