Nesnáším pondělky

Nesnáším pondělky. Ještě méně mám rád pondělky, když prší. A taky dušené ledvinky. Dokážete si představit situaci, kdy v pondělí dostanete na oběd dušené ledvinky a nezhroutíte se z toho? Já ne.

Hádejte, co jsem dnes měl k obědu.Teda, co se mi pokoušeli k obědu naservírovat. Skončilo to urážkou na cti (číšníka), naštváním (mým) a pobavením (spolustolovníci).

Pondělí je odporný den. Všichni jsou odpočinutí po víkendu a hlavně šéfové překypují energií, novými nápady (zpravidla těmi, které ještě v pátek byly moje). No a hádejte na kom je realizace těch paskvilů - no a hádáte správně. Na mě. A to podotýkám, že mám hlad, protože druhá volba v restauraci byly játra na slanině a ty mi vadí jen o krapítek méně než ledvinky. Bohužel ten krapítek nestačil, abych něco tak odporného pozřel. Zbytek jídel byl prostě vyprodán.

Kolega v kanceláři si usmyslel že mě dnes uvrhne do totální deprese. Nevím proč, ale poslední dobou jako by to pokládal za svůj úkol dne. Dostat mě do deprese, odejít středem. A zajistit, aby každé pondělí pršelo.

Do kanaceláře nám pořídili novou kopírku. Je japonská a evidentně taky nemá ráda deštivé pondělky. Nefunguje. Poté co jsem se marně snažil donutit supermoderní stroj, aby vydal kopii mých dokumentů, jsem raději rezignoval a požádal jsem o pomoc naši asistentku. Několika superrychlými údery do ovládacích čudlíků donutila ten zarputilý kus elektroniky, aby vydal kýženou kopii.

Elektronika se zřejmě rozhodla, že mi dnešní den znepříjemní na maximum - jako by nestačily ledvinky, šéf a kolega se zálibou v mých depresích. Můj počítač začal vydávat zvláštní zvuky, ne zcela nepodobné škrabání křečka stiženého epileptickým záchvatem. Rozhodl jsem se křečkovi ulevit a tak jsem povolal IT support.

Oznámili mi, že je nejspíš něco špatně (asi tomu křečkovi) - a že se na to do konce týdne přijdou podívat. Jak mám pracovat bez toho krámu, to už mi nevysvětlili. Pokusil jsem se požádat kolegu, jestli by chvíli nešel indukovat deprese někomu jinému, pokud možno v jiné kanceláři, jiné budovy v jiném městě jiného státu - naštěstí úspěšně.

Poté co jsem si konečně otevřel svůj milovaný soubor a téměř dokončil všechny změny, které jsem stihl udělat, než křeček v mém počítači dostal onen epileptický záchvat... stalo se přesně to, co jsem očekával. Z ničeho nic - přestal jít proud. Veškerá práce, kterou jsem dnes už podruhé udělal... ztracená. Ještě že křeček v mém počítači přestal rachotit - už mi to opravdu lezlo na nervy.

Kolega se vrátil asi po deseti minutách - a říkal něco o incidentu s varnou konvicí a pojistkami. Nepřekvapilo mě to.

Doufám, že úterý už bude pohodovější.

Článek byl uveřejněn na serveru volny.cz v sekci BLOK - kde autor kdysi blogoval pod pseudonymem Brandt. Protože mnohé kolegy a kamarády pobavil, rozhodl jsem se jej s laskavým svolením volný.cz publikovat i zde..