Sobotka je zase vedle

Podle něj se má prchajícím před válkou pomáhat. Pokud obyvatel Sýrie utíká z vybombardovaného bydliště, prchá před válkou. Jakmile se však dostane do Turecka, je v mírové zemi. Pokud v útěku pokračuje,  

není to už útěk před válkou. Je to útěk z mírové země, která utečencům, ve srovnání s podmínkami v Německu, Británii, či Švédsku, připadá chudá. Utečencům z války by se pomáhat mělo. Propuknout válka v Rakousku či Německu, určitě bychom našim jižním nebo západním sousedům bez reptání pomohli s přístřeším i obživou. O Slovácích i Polácích ani nemluvě. Jednalo by se bezesporu o utečence z války. Jak však nazvat lidi bez identifikačních dokladů valící se v milionových zástupech odněkud z Blízkého Východu nebo Afriky a kterým není dobré Turecko, Balkán ani Slovinsko, Rakousko, Maďarsko, Slovensko či Česko? 

Zkuste vyrazit na padesátikilometrovou procházku s rancem na zádech a dítětem na ruce. Pokud dojdete do cíle, tu samou trasu ještě čtyřicetkrát zopakujte. Potom svůj vzhled srovnejte s údajnými utečenci z války, kteří někde u Salzburku tuhle porci mají v nohách. Navíc v paměti obraz vybombardovaného bydliště s vědomím, že přišli o všechno. Někteří i truchlivé vzpomínky na blízké příbuzné, patřící mezi 300 tisíc obětí, které má válka v Sýrii na svědomí.

Kdo bude po takové zátěži a drastických zážitcích zpupný a agresivní, jako ti, které nám ukazují v TV? Kolik z nich budou skuteční chudáci prchající z válkou zpustošené země? Kolik je z nich ekonomických běženců, kolik pašeráků drog, kolik budoucích atentátníků? Jak to zjistit, když se s určitostí ani neví, jak se opravdu jmenují a odkud přichází?

Pokud cítíme obavy, otevřít jim dveře bytů či domů, je namístě i strach, pustit je do země.