Selské baroko K21 Nenahraditelné ztráty

Slunce se dotklo okrajem Svineckého lesa v místech, kde se říká Na Americe. Za pět minut se schová za špičkami stromů a po chvíli ho bude následovat i Večernice. Za spoustu let se nebeské představení téměř nezměnilo. 

Zato tady na uplácané maličké hroudě kosmického prachu se pořád musí konat premiéry. Před Moravcovým stavením zůstal poslední lazar a i bez Kubíka jsem podle scvrklého postoje poznal, že do švestek nevydrží. Pětistovku za chvíli vymění za pytlík meduňky a porci naděje. Jemu poskytne útěchu Moravec, Kubíkové soběslavský děkan, národu Havel a  lidstvu jiní podobní utěšitelé. Zblbnou ho falešnými nadějemi a vidinou světlých zítřků a pak využijí ke svému prospěchu. 

Voborníkův dvůr byl už zabarven soumrakem a i Franta byl naladěn do růžova. Králičí krev si utřel do zástěry a kožku vypnutou ohnutým roxorem pověsil na hřebík ve zdi nad zápražím. Chvíli si mě zkoumavě prohlížel. „Přesně takhle vypadám, když kocovinou probudím vředy.“

„Výčitky svědomí hryžou podobně.“

„Proč se trápit? Jen jsi potvrdil, co už léta tvrdím.“Všimnul si, že potřebuji trknout. “Každá manželka dá. Záleží jen kde, kdy a komu.“ Oplatil jsem mu zkoumající pohled. Že by se to, o čem si podle Kubíka povídá celá vesnice, doneslo výjimečně i k drby potrefenému? Mlčky jsem mu podal desky. „Tohle ti posílá Jindra. Máš to založit do kroniky.“

„Vyklop, co tě trápí!“

„Před čtvrthodinou jsem byl u Dany.“

„Myslel jsem, že ti to jednou stačilo.“

„Ta, co koupila domek po babičce Honsové je také Dana, ale rozvedená.“

„Sám nevím, že k nám přibyla nová vlastibořanda a ty jsi ji už prubnul?“

„Známe se od tanečních.“

„Další zářez na pažbě?“

„Další očernění. Tvrdila, že kvůli mně musela na kyretáž a proto nemohla mít děti.“

„Stává se to.“

„Jak mohla se mnou otěhotnět, když mě dovnitř nikdy nepustila?“

„Koukám, že to dneska napravila.“

„Myslel jsem, že jasnovidec je tu jen Jindra.“

„Jasnovidců je tu plná ves, ale mizerný lhář jen jeden. Přece jste spolu nevzpomínali na zápraží. K tomu patří šálek kávy a kyprá buchtička.“

„Že jsem špatný lhář, jsem už dneska jednou slyšel. S touhle Danou jsem chodil rok před vojnou. Studovala na gymnáziu Nad štolou a učila se tam i francouzsky. Našemu vztahu celkem trefně říkala lízaný mariáš. Snad pochopíš, že jsem ji jazykem či pouhým přiložením nemohl přivést do jiného stavu.“

„U spermií je to jako u lidí. Jeden neuběhne sto metrů a jiný zvládne maraton. Jednomu stačí, co má doma a druhý loví v cizích revírech.“

„S tou tvojí jsem ale fakt nic neměl. Kamarádovi udělat levobočka? Tfuj. „

„Stává se to.“

„Takový hajzl nejsem!“

„Ke dvou zářezům ses před momentem přiznal.“

„Italové mají přísloví, každý pořádný chlap to má zkusit a každá pořádná ženská to má odmítnout. Co má dělat chlap, když s tím začne baba?“

„Takže za to můžou ony. Chceš naznačit, že to ta moje zkusila?“

„Mluvím o těch dvou. S tou tvojí jsem se do žádné podobné situace nikdy nedostal. Vůbec nechápu, jak ten drb vzniknul, ale dostat do ruky toho, co s ním přišel, tak.“ Zaťal jsem pěst a všimnul si, že mi konečně začíná věřit. „Víš co? Naplivu ti do skleničky a nech si to otestovat.“

Natáhnul se k oknu do chléva pro malou kompotovku se zbytkem zrní a rozmáchlým pohybem ji na vyprahlý dvůr vyprázdnil. “Přesvědčivý herecký výkon. Škoda, že se zrušili místní ochotníci. Mohl jsi u nich být za primabalerínu.“

 Několikrát jsem přejel jazykem po patře a do sklenice vypustil proud slin. „Proč si myslíš, že nejsi jeho tátou?“

„Lidi tak nějak divně čumí.“

„To na mě taky. Hlavně ženský jsou ke mně zase hrozně milý. Stejně, jako když se to rozkřiklo o první Daně. Proč je jim kanec sympatičtější než charakterní chlap?“

„Pokud to není ten jejich. Nám jsou také příjemnější ženy s hlubokým dekoltem, jak upnuté až ke krku.“

„A pro manželky to také neplatí.“ Zasmáli jsme se oba a já si oddechnul, že to mám z krku. 

Významně se podíval na zpěněný obsah v nádobce. „Naši předci juchali po dobytí pevností a nám už zbývá jen radost po dobytí žen.“ Otočil ji dnem vzhůru, počkal až sliny vytekly a pak sklenici vrátil na místo. „Touha po jistotě jen víc znejišťuje.“

„Manželce můžeš věřit.“

„Svojí věříš?“

„Neměl bych?“

Franta se zatvářil poťouchle. „Těžko říct.“

„Něco mi už naznačila bejvalka. Měla to od Kubíkové.“

„ Ta moje je v Sobíku u švadleny a tak ji můžem prubnout. Nechceš se vsadit?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Sám své nevěříš a kážeš.“

„O kolik?“

„Deset táců“

„Sto.“

„Proč ne o půl melounu? Dám do banku pole, ty prachy.“ Po chvíilce váhání jsem plácnul do nastavené dlaně. „Jak poznám, že nekecáš?“

„Pokud se mi to povede, popíšu ti nějaký intimní detail. Třeba ty čárky na břiše.“

„Myslíš strie? Která máma je nemá?“

„Tak těch detailů z míst, kam jen ty koukáš řeknu víc.“ Sáhnul do rozrostlého keře. „Už jsme si na to plácli, tak se na to i napij.“ Podal mi otevřenou láhev. „Sám nebudu, aby ze mě necítila slivovici. Nejsem Casanova a deset hektarů je pořádný lán.“

Nahnědlý obsah láhve s trnkami na dně jsem prohlédl proti setmělému nebi nad lesem, opatrně přičichnul a ještě opatrněji se napil. 

Potěšilo ho, když jsem se rozkašlal. „Třikrát přepálená.“

„Začínám si odvykat. Za socíku každý večer v hospodě a teď si dám akorát jednoho lahváče po večeři.“

„ Chodit do hospody by se prodražilo. Sám si lehnu na gauč s basou na dosah.“

„Prachama to nebude. Jsme si vzdálenější a o čem taky pořád kecat.“

„Luboš prodává mercedesa, protože se v něm necítí dobře. Jako protřelý obchodník bys ho mohl ukecat k dobré ceně.“

„Také by se ke mně nehodil. S autem to je jako se ženskou. Na krasavice si troufne málokdo.“

Zasmál se. „Nezapomeň mi sem poslat tu svoji. Řekni třeba, že jsem ti slíbil meruňky na knedlíky. Mezitím nějaké natrhám.“ Ukázal na strom zakrývající jižní štít stodoly, obsypaný oranžovými plody.

 Když jsem manželce vynesl ze sklepa přepravku, padly od lesa kulové rány.

„To by mohl být Vojta. Zajedu tam autem.“

Cesta k lesu byla vyprahlá a v bezvětrném příšeří za mnou zůstal dlouhý tunel zvířeného prachu.  Z dálky nešlo poznat, zda na posedu vedle Balabána sedí i Vojta. S autem jsem zajel na suchem rozpraskané místo, které zbylo v lánu kukuřice po jarním mokřisku a každým krokem k lesu jsem byl klidnější. Poslední pochybnosti vyvrátilo, když Vojta začal slézat s posedu.

„Kde ho máš?“

Zatvářil se udiveně. 

„Padly přece rány.“

„Nebyly moje.“

Rozhlédnul jsem se a Vojta se pousmál: „Šly do panáka, ale nás přišly na stovky milionů. No co, lehko nabyli, lehko pozbyli. Marxisticky povýšenému nad sprostý mamon to přece nemůže vadit.“

„Co tím chceš říct?“

„Čečenci byli v přesile, tvářili se odhodlaně a tak nic jiného nezbylo.“

„To jsi jim jen tak, mírnix, dírnix nechal šest set milionů?“

„Zítra se s nimi sejdu v Praze před Deutsche Bank a až odtud vyjdu, budeme frý ez e béd. Tvůj kukuč prozrazuje, že peníze opravdu kazí charakter a protože bych nerad něco tak ryzího pokazil, jsem jim za to nakonec i rád. Neboj, že tohle nevyšlo ještě neznamená, že nevyjde to, co zkusím příště.“

„Tvoje Imaginární miliony mi charakter opravdu nezkazily. Připadám si spíš jako numismatik, který přišel o sbírku mincí, kterou by nikdy neprodal.“

„Hoď mě do Bechyně, ať nemusím volat manželce, že už je po všem.“ 

Kouknul jsem na hodinky. „To by mohlo být po všem i doma.“

Když jsem po slabé hodince přijel k Frantovi, jak to dopadlo mi už z dálky dával najevo spokojeným výrazem.

„Kolik jsi říkal, že chceš těch intimností? Vezmu to seshora.“ Zvednul palec u levé ruky. „Široké dvorce.“ Přidal k němu ukazováček: „Kolem každého pár chlupů. Spočítat se při tom natřásání nedaly.“ Než nepřímil prostředníček, několikrát s ním naznačil zaškrábání.“ Na pravém pysku má v ochlupení malou bradavičku“. Prsteníčku do zákrytu pomohl ukazováčkem pravé ruky a dodal: „Zničené karpály. Na pravém stehnu nahoře má mateřské znamínko.“ Přiložil palec ke ztuhlému malíčku. „Ouřadi tohle nemají. Mám popojet?“ 

„Stačí.“

„Půlka melounu mi říká pane?“

„Vypadá to tak.“

„Vypadá? Jasně jsem vyhrál. Jen mi slib, že to nikomu neřekneš. Závist je na vsi hrozná věc.“

„Myslíš, že mi závidí?“

„Pro všechny jsi i po letech přivandrovalec z Prahy a tam jsou mnohem větší boháči. Pokud by se ale stal boháčem někdo z nás, tak si najednou začnou připadat chudší a to se mezi rodáky neodpouští. Dej mi ho hotově, protože ani babám ve spořitelně nevěřím.“

„Musím si ještě ověřit, že ty detaily sedí.“

„Chceš říct, že o nich nevíš? To se ale o hodně šidíš.“

Manželka zůstala skloněná nad meruňkami a ke mně jen naklonila hlavu. „Co Vojta ulovil?“

„Vojta nic, zato Frantovi se asi podařilo ulovit krávu, která mě připravila o půl milionu.“

„Mně zase vypravoval o bejkovi, který tu krávu neustále podvádí a který stovky milionů pokládá za svoje, zatímco jsou naše.“

„Franta není podrazák“.

„Když viděl, že na sex nekývnu, napadlo ho, že pomůže. když bonzne, kam všude zanášíš a nezapomněl ani na toho svého nejmladšího. Když ani to nepomohlo, přiznal, že mu nejde o mě, ale o sázku a to mě naštvalo tuplem.“

„ Ze vzteku jsi mu dala?“

„Nabídnul, že dostanu půlku, když prozradím pár detailů, které může znát jen ten, který mě zblízka vidí svlečenou. Tak jsem mu je popsala a pomohla jsem si tak k penězům, které mi můj milionář ani za dennodenní stravu a týdnotýdenní sex sám nedokáže dát. Takže jsem pořád slušná ženská na rozdíl od někoho.“ Napřímila se a koukala mi do očí, dokud jsem je nesklopil.  

„Vojta dopadl podobně. Stal se kořistí v ceně přes půl miliardy a z nás udělal chudáky.“

Manželka mávnula rukou. „Co oči neviděly, to srdce nebolí.“

„Náš prospektor se teď chce s  novou chutí pustit do dalšího kutání, zatímco sám nevím, kde seberu money pro Frantu.“ 

Manželka na mě koukla pohledem, který nesnáším u Vojty a poklepala si na hlavu. „Franta přece nic nevyhrál a co dáš mně, to se jen ve stejných kalhotách přesune do vedlejší kapsy.“

„Fakt máš na jednom pysku malou bradavičku?“

Manželka se rozesmála. „Chceš důkaz?“

Franta na dvorku štípal polena a Marie je skládala do úhledné hranice. Počkal, až bude k nám otočená zády a pak mi rázným zavrtěním hlavy a prstem před rty dal najevo, ať ani nemuknu.

„U Voborníků se letos čeká tuhá zima?“

Marie se zasmála. „Vrátili nám les a tam je soušek na několik zim. Franta by chtěl ještě pár hektarů přikoupit.“ Ten kývnul: „Dokud jsou lidi blbí a bankocetlí si váží víc, než půdy.“

„Ani se nedivím, že po létech srabu touží po penězích. Jak chutná svoboda jsme poznali ve Vídni a o čem je demokracie, to nám předvádí dnešní partaje.“

„Ty jsi na to ale přišel o něco dřív.“

„To Vojta.“

„Co ulovil?“

„Minul lišku.“

„To je poprvé, co netrefil.“ Otočil se k Marii. „Dáme pauzu. Udělej nám kafe s rumem.“ Počkal, až se z kuchyně ozvalo cinkání nádobí. „Tak sis to ověřil?“

„Že mám kamaráda podrazáka? Musel jsi jí vykládat o všech těch pomluvách?“

„Když jsme skončili, začala mít výčitky a tak jsem ji chtěl od nich pomoct.“

„Slyšel jsem jiné podání. Když jsi viděl, že nekývne, šel jsi na to přes pomstu.“

„S chutí se pomstít sem už přišla.“

„Proč jsi sliboval, že se s ní šábneš?“

„Nevím o čem mluvíš. Prostě a jasně jsem vyhrál a vysol prašule.“

„Jen tvrzení proti tvrzení.“

„Přece jsi od manželky nečekal, že se ti přizná? Sám říkáš, že každá ženská lže.“

„Také říkám, když nelže, nestojí za nic a to je přesně její případ.“

„Měl jsem ti popsat pár intimních detailů a to jsem splnil. Kdybys to podmínil i jejím přiznáním, tak bych do toho nešel. Sám nestojíš za zlámanou grešli a žádný hektary ode mě nedostaneš. Kamaráda sis mohl nadosmrti připoutat a místo toho jsi ho ztratil. Přesně tohle jsem ale od pražáka čekal a proto jsem ji na zadku ještě udělal malého cucfleka.“ Do otevřeného okna hlasitě zavolal. „Franta chvátá domů a tak grog vypijeme spolu.“

Pes se na mne udiveně kouknul, když jsem ho při vstupu do dvora neurvale nohou odstrčil a namířil si to k manželce házející slepicím namočený chleba. „Udělal ti na zadku cucflek.“

„To není cucflek, ale modřina. Bradavičku jsi už viděl, tak koukni i na tohle.“ Předklonila se, vyhrnula sukni a a způli zadku stáhla kalhotky. „Stačilo? Nebo si dojdeš pro lupu? Vím i kde jsem k ní přišla.“ Popošla k dvířkům do sklepa a zadkem se opřela o kliku. „Vidíš? Přesně to pasuje. Tak jsem mu ji i popsala a on mluví o cucfleku. Máš pěkného kamaráda. Věříš víc kámošům, než věrné manželce?“ Všimla si mého hlubokého nadechnutí. „Varuju tě! Jestli začneš zase s tím jede Frau lügt, tak máš na měsíc utrum. Nejen, že neumíš lhát, ale uvěříš i kdejakému cancu.“

„Mensch ist nicht nur ein ewiger Lügner, aber auch ein ewiger Gläubiger.“

„K šípku s tou tvojí němčinou. Vojta ti nakuká, že vás Čečenci připravili o půl miliardy a ty mu natotata uvěříš. Co když se jen rozhodl tě z jeho kšeftů vyšachovat?“

„Proč by to dělal? Sám se chtěl se mnou dělit.“

„Důvod mě nenapadá, ale to neznamená, že není.“

Pes se mi otřel o lýtko. Omluvně jsem ho pohladil po hlavě. „Koukám, že pevně se dá věřit jen němým tvářím.“

„To neznamená, že nepodvádí či nepodráží, i když tohle zrovna na našem dvoře neplatí.“

Jakoby tušil, že ho chválí, přišel si i k ní pro pohlazení.

„Říkal jsi, že Čečenci byli v přesile. Myslíš, že šli k lesu průvodem? Dojdi se zeptat Kubíka. Tomu by určitě  cizí auto neuniklo.“

„Nejdřív si to dojdu vyříkat k Frantovi. Tohle je fakt jasná modřina.“ Něžně jsem pohladil inkriminovanou půlku, než ji zahalila.

Franta si mě zkoumavě prohlédnul. „Neneseš tašku, kapsy máš prázdné, tak se rovnou otoč na patě a zmiz. Mluvit už není o čem.“

„Právě, že je. Řekla ti, že má na zadku modřinu a ty jsi z ní udělal cucflek. Je to mazaný, ale zároveň i hnus, který se nedá omluvit ani selskou duší.“

„Kdo chce něco dokázat, nebo popřít, tak se mu to s trochou fištrónu vždycky podaří.“

Natáhnul jsem k němu pravici a s ulehčením pronesl: „Mám to chápat jako omluvu?“

Místo potřesení se odtáhnul. „Myslím tvou starou. Sám se nemám za co omlouvat a ty si věř dál těm, co lžou. S výhrou jsem se už v duchu rozloučil, stejně jako s nákupem lesů. Teď zbývá jen se rozloučit s tebou. Kamarádství nemůže existovat bez vzájemné důvěry.“

„Neměl bych tohle pronést sám? Ty jsi mě chtěl napálit.“

„Tu modřinu má na pravé půlce. Když jsem ji obrátil, byla už tak rozhicovaná, že si ani nevšimla, že jsem se na chvíli přisál na tu druhou.“

„Říkáš, že kamarádství nemůže existovat bez důvěry. Platí to i pro manželství?“

„Manželství není kamarádství. Předstírání a lži ho naopak drží pohromadě. Manželku jsi za mnou poslal sám a dopadlo to, jak se dalo čekat. Uklidnila se pomstou a zároveň vymyslela pěkný fígl. Teď jdi domů a tvař se, že ji věříš. Uvidíš, jak na tebe bude milá, protože z vlastní zkušenosti vím, že není nic lepšího, než když mají výčitky svědomí. Sám opravdu nic nechci, když vidím, co jsi za lakomce.“

„Co na to selská duše?“

„Ta vzala za své během socialismu.“

Ke Kubíkovi jsem nešel. Nedokázal jsem si představit, co by se mnou provedlo, říct mi, že k lesu žádné auto nejelo. Na druhou půlku zadku jsem se týden ze stejného důvodu nepodíval a pak už tam flek nebyl.