Nepřipustit hromadnou invazi jiných národů v rozsahu, která by v budoucnu mohla ohrozit současnou hegemonii většiny, zem rozklížit a zasít do ní sváry a konflikty. Je jedno, jestli v ruce svírají zbraň nebo "mírovou ratolest".
Jak končí národy, které přišly o historické území vidíme na osudu Židů. Ačkoliv jim bylo přiznáno po Velké válce právo na návrat do pravlasti, s Araby, kteří je kdysi vytlačili, se ve společné zemi shodnout nedokázali a výsledkem byly neustálé spory, šarvátky a války. Po 2. světové válce se doufalo, že k nápravě dojde oddělením židovského území od arabského. Skončilo to znovu fiaskem, jehož dopady vidíme dodnes.
Ve 13. století byli do našeho, vesměs liduprázdného pohraničí pozváni posledními Přemyslovci cizinci, především Němci. V nové vlasti se nezačlenili ani po více než 600 let pobytu. Hovořili německy, manželství, až na výjimky uzavírali čistě mezi sebou a vůči národu, který jim poskytl nový domov, byli odtažití, někdy až nepřátelští. Ještě než vzniklo po Velké válce ČSR, už volali po samostatnosti, po přičlenění k Rakousku, či Německu. Povedlo se jim to až s pomocí nacistického Německa, kdy se odtrhli od hostitelské země i s územím, které jim bylo kdysi velkoryse svěřeno k obhospodařování.
Když byli po válce odsunuti do pravlasti, ke které i po staletí tak lpěli, sudetská území se osídlila slovenskými a rumunskými Romy. Po sedmdesáti letech lze konstatovat, že ani oni neprojevili zájem integrovat a s Čechy splynout. Žijí odděleně, mluví cikánsky, uzavírají manželství v rámci svého etnika, chrání si své zvyky a výsady. Mezi ty se jim podařilo prosadit i nárok na život bez práce, na sociálních dávkách, event. i díky drobným krádežím.
Němci mají podobné zkušenosti s Turky. Belgie, Francie, V. Británie a Švédsko s Araby a Afričany. Podle nabytých zkušeností se cizinci v nových domovech neintegrovali. Pouze zneužívají výhody, které se jim štědře nabízí, aniž by projevili vděčnost. Místo vděku se ke svým "hostitelům" chovají agresivně, dopouštějí se kriminality a jejich děti sabotují povinnou školní docházku. Je zřejmé, že integrace je jev mimořádně vzácný a kalkulovat s ní u milionů nově příchozích je trestuhodný hazard.
Zatím jsou ve všech zemích v menšině. Je však hrozivou otázkou, jak dlouho ještě. Afrika zpětinásobila počet obyvatel za 65 let. V Německu žije 68 milionů Němců a jejich počet se každoročně o 200 tisíc snižuje. Vedle nich je tam 12 milionů cizinců. Pokud budou dosahovat stejného populačního tempa jako v Africe, za šedesát let jich bude 60 milionů, když neuvažuji nově příchozí. Pokud si i Němci zachovají trend vymírání bude jich v té době 56 milionů.
Nelze se uchlácholit faktem, že jsme zatím, díky některým okolnostem, přívalu cizinců ušetřeni. Poučme se z příkladů zemí, které jsou dnes, ať už z historických příčin, touhy po levné pracovní síle, nebo milosrdné hlouposti, doslova zaplaveny Araby, Indy, Turky, Afričany. Kdy jejich policie, aniž by sáhnula k násilí, nedokáže zvládnout ze strany cizinců projevy frustrace, či rasové nebo náboženské nesnášenlivosti.
Právo žít v rodné vlasti není samozřejmost. Je to dar našich předků, ke kterému bychom se měli chovat s patřičnou odpovědností. Země koruny české zůstaly naše jen díky tomu, že svou vlast Češi dokázali ubránit. Se zbraní v ruce čelili po staletí expanzivnosti sousedních států a po přičlenění k jiným územím v případě porážky, dbali na zachování jazyka a národní identity.
Lze jen doufat, že si to samé uvědomí i občané ostatních evropských států a začneme společně čelit hrozbě, kterou bezesporu současný příval neidentifikovatelných valících se objektů představuje pro bezpečnost a možná i existenci současné Evropy. Vládci evropských zemí by měli navštívit ghetta a čtvrti svých velkoměst, kde žijí po desetiletí ti, o kterých se bláhově domnívali, že se přizpůsobí a integrují. Vstoupit do míst, kam se neodváží ani ozbrojení policisté.
Měli by si uvědomit, že do civilizované a křesťanské Evropy nepřichází pracovní síla, ale posily barbarů. Těch, kteří Starý kontinent už několik desetiletí rozkládají zevnitř a cílevědomě připravují jeho pád o pár století nazpět. Zabránit, dokud to ještě jde, aby se za pár desetiletí z Evropanů nestali štvanci bez rodné vlasti, jakými byli po staletí Židé.
?
