Selské baroko K3 Čurítko

"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla. 

Koukla na povlak prachu a ukazováček významně napřímila bříškem prstu k Jindrovi . Špatně předstíraný úsměv v mžiku vystřídal vzteklý výraz. Rychlost proměny mi připomněla scény z historických filmů, ve kterých na maškarních plesech dámy otáčely maskou, která se na jedné straně usmívala a na druhé mračila.

Vzdálenému pozorovateli mohl přizvednutý prst připomínat zjišťování, odkud vítr fouká. Zblízka bylo zřejmé, že se schyluje k bouři. Přes kameny vytažené z otvoru ve zdi a otlučené kusy omítky jsem se začal nenápadně přesouvat ke dveřím a zároveň sledoval ukazováček, který se začal hrozivě točit mým směrem.

"Vás jsem vždycky měla za rozumného člověka. Koukněte na tu spoušť! Co by řekla ta vaše, udělat ji v ložnici takovej binec? "

Jakmile zaprášený prst přestal mířit na Jindru, očividně ožil. S několikerým zafuněním se zvednul z polohy ležícího střelce a zednickou lžíci zapíchnul do malty v kýblu. S neskrývaným zalíbením se zahleděl na polozazděnou díru, kterou byla z ložnice do zahrady protažená hráškově zelená novodurová trubka venku ústící do napůl zasypané jámy s pískem.

"Franta to všechno vymyslel. Sám jsem to jen zrealizoval a vylepšil." Strčil ruku za záda, aby ji manželka neviděla a palcem mi naznačil, abych zmizel.

"Teď už nebudeš muset v noci na dvůr a zase můžeš začít vařit." Chtěl v přesvědčování pokračovat, ale hluboké nadechnutí, při kterém se jí vzdmulo už tak mohutné poprsí, ho přinutilo přejít z dominantní do submisivnější polohy.

"Prosím tě, nech mě domluvit!" Natáhnul ruku po trychtýři na parapetu. "Takhle sundáš víčko z trubky a tenhle trychtýř zastrčíš tady do otvoru. Všimni si, že trubka barvou pasuje k úchytkám. Tahle židle je ze skládky za vsí. V sedáku jsem udělal díru. Hrany jsem nejdřív vzal rašplí, potom hrubým a nakonec tím nejjemnějším šmirglem. Sedneš, našteluješ pipku a uděláš crrrr..."

Kubíková přivřela oči, až se jí vyhladily vrásky z čela. "Že jsem si vzala pošuka, to vím už od svatby. Nikdy by mne však nenapadlo, že tě jednou napadne bořit dům, který postavil můj prapradědeček a  jeho prapravnučku nutit močit v ložnici. " Prstem s ušpiněným bříškem  kmitala podobně jako had jazykem mezi mnou a Jindrou. "

"Řekl jsem ti, že tohle není z mý hlavy, ale z jeho." Jen co se Kubíková otočila mým směrem, Jindra na mne omluvně zamrkal a levačkou znovu naznačil, abych co nejrychleji vypadnul. 

"Vědět, že máte takhle tlustý a navíc kamenný zdi, tak bych to řešil jinak. Jindra se mě v hospodě zeptal a já plácnul to první, co mě u piva napadlo."

"To je ten váš věčný chlast." Kubíková se znovu mocně nadechla, tentokrát určitě k přednášce o škodlivosti alkoholu a mně se špičkou boty podařilo otevřít přivřené dveře. Než jsem zmizel z očí Kubíkové, spatřil jsem ještě Jindru, jak za jejími zády do sebe rychle hází obě slivovice, připravené k pokřtění společného veledíla. 

"Viděl jsi, jak je zkropili?" Otáčím se za hlasem a vidím Frantu Voborníka vytahujícího ze slámy v kořenech švestky flašku. "Myslím ty blázny z Václaváku, co tam včera trojčili kvůli Palachovi."

"Mně stačilo před momentem vidět zkropeného Kubíka. Chtěl tý svý udělat radost a ona ho místo vděku zpražila." Vzal jsem si nabízenou flašku. "Tak na to jeho dílo, když už to nešlo zapít u něj."

"Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. V tomhle případě se ale Kubíkové nedivím. Stačilo mi, co jsem tam ráno viděl a to ještě nebyl durch." Všiml si mého udiveného výrazu.

"Přišel se mne zeptat, jestli nemám trychtýř. Musel jsem ho chvíli hledat, čekat nechtěl a tak jsem mu ho přinesl. Dělat tu díru ze zahrady, starou by tolik nenasral."

"Proč nás baby musí furt urážet? Zpíváš falešně, smrdí ti z huby, koukni, jakou máš cejchu, zase ses vožral, jedeš jako kanec. Proč mu neřekne, Jindřichu, to se ti povedlo?"

"Nepřistřihnout slepicím křídla, zanášejí k sousedům. Chlap musí být komandován, jinak zvlčí."

"U dobráka Kubíka to přece nehrozí."

"V každém z nás to dřímá a ženské to správně tuší."

"Nějak tě nepoznávám." Voborník několikrát zamrkal a koutkem úst se zašklebil směrem k pootevřenému oknu, kde jsem za záclonou rozpoznal siluetu těla.. "Dal jsem se do psaní románu."

"Tak to můžeš s dědou Herzů založit literární kroužek."

"Zatím mám jen nadpis Blatské živobytí. Bude to tady o nás."

"Není název moc fádní?"

"Tak to živobytí napíšu po b s měkkým. Každý si pomyslí, sere se do psaní ač nezná pravopis a bude zvědavý, co ten ťulpas stvořil za ptákovinu."

"Taky by se to dalo vysvětlit jak bitý životem. Jenomže my jsme jím spíš hýčkaní. Střílíme si zvěř v revíru jako hrabě Paar, debužírujeme jako Lukulové, nevíme, co jsou vážné starosti, každý máme vlastní dům či byt, auto, pračku, rádio, televizi, kuchyňské roboty, mixéry, vysoušeče vlasů, klozety místo latrín..."

Franta mi skočil do řeči. "Teď zase nepoznávám tebe." Stejně jako on před chvílí, sám jsem podobně  hozeným koutkem úst upozornil na přicházejícího Moravce, krytého z pohledu Voborníka živým plotem.

"Máš pravdu, nikdy nám nebylo tak dobře, že jo, pane Moravec." Aniž se zastavil, vytáhnul ze sítěnky rohlík, několikrát ho zmáčknul a on se pokaždé rychle vrátil do původní podoby. "S tou chválou bych to nepřeháněl. Pamatujete rohlíky od pekaře Jakeše? Kam se na něj tyhle gumáky z táborský pekárny hrabou."

Voborník počkal, až se dostal z doslechu. ""Neznám nikoho, kterého by udal a že by mohl. Stačilo by jen na správné místo donést, co se tady nakecá večer v hospodě a ze všech bab jsou v tu ránu slaměný vdovy."

"Taky se budu muset dát do psaní. V sobotu je v Klubu pracujících konference partaje a jako stranický úkol jsem vyfasoval vystoupení v diskuzi."

"A pak že nejsi bitý životem. O čem chceš rudochům vykládat? Jak při služebních cestách do nelidského kapitalismu vidíš ulice lemované žebráky?"

"Téma mi přidělili. Perestrojka."

"Přestavbu používáte jako pánbíčkáři zjevení svatých."

"Nevím, jestli nás Moravec odposlouchává, ale sám ho teď poslechnu. Napasuju řeč o přestavbě na ty připomenutý soběslavský rohlíky."

"Tak čest práci."

 

 

 

Autor: Štěpán Bicera | čtvrtek 30.8.2018 12:37 | karma článku: 0 | přečteno: 54x
  • Další články autora

Štěpán Bicera

Blatské baroko K 22 Tři pohřby

Pozoruji hospodskou pečlivě točící pivo a přemítám, proč Jednota, dokud ji hospoda patřila, nenabídla také vedle desítky i dvanáctku a polotmavé. Už se nese a vidím, že rozjásaný nemusí být jen obličej, ale i chůze.

1.6.2024 v 10:30 | Karma: 0 | Přečteno: 4x | Poezie a próza

Štěpán Bicera

Selské baroko. K22 Tři pohřby.

Pozoruji hospodskou pečlivě točící pivo a přemítám, proč Jednota, dokud ji hospoda patřila, nenabídla také vedle desítky i dvanáctku a polotmavé. Už se nese a vidím, že rozjásaný nemusí být jen obličej, ale i chůze.

2.2.2024 v 16:16 | Karma: 0 | Přečteno: 22x | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko K21 Nenahraditelné ztráty

Slunce se dotklo okrajem Svineckého lesa v místech, kde se říká Na Americe. Za pět minut se schová za špičkami stromů a po chvíli ho bude následovat i Večernice. Za spoustu let se nebeské představení téměř nezměnilo.

7.8.2023 v 7:47 | Karma: 0 | Přečteno: 48x | Poezie a próza

Štěpán Bicera

Selské baroko K 20 Zanedbatelné ztráty

Ostře znějící výstřely nemohly být z brokovnice, ale nepřipomínaly ani rány z kulovnic. Zkusil jsem si vybavit střelbu ze samopalu vzor 58, ale od vojny už uteklo příliš času, aby se mi to povedlo. Manželce jsem namluvil,

17.11.2022 v 13:27 | Karma: 0 | Přečteno: 62x | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko K 19 Přijde hic

Dvířka do dvora visela jen na horní skobě a při otevření hlasitě zaskřípala. Sténající pant jsem použil místo zvonku, ale ani po opakovaném zavrzání se Bašta neobjevil. Nezbylo, než na nevábně vyhlížející dvůr vstoupit.

23.4.2022 v 12:00 | Karma: 3,11 | Přečteno: 120x | Diskuse
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů

5. června 2024,  aktualizováno  8.6 21:12

Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...

Starostové nesouhlasí s plánem na další rušení pošt, testy chtějí překazit

14. června 2024

Premium Česká pošta začala na venkově testovat, nakolik zvládne klasické poštovní pobočky nahradit Mobilní...

Začíná nová éra válčení. Na Ukrajině proběhla první bitva robotů na světě

14. června 2024

Premium Historie si možná bude pamatovat, že jedna z prvních bitev mezi roboty se odehrála na Ukrajině...

Kazaň a Helena. Ruská a americká jaderná ponorka se přiblížily na dohled

13. června 2024  22:12

Na Kubě, kam tento týden dorazily ruské bojové lodě, se nachází i americká jaderná ponorka USS...

„Jako impérium si musíme podrobit barbary.“ Ruský moderátor rozzuřil Číňany

13. června 2024  22:11

Ruský propagandistický moderátor Sergej Mardan silně pobouřil čínské uživatele sociálních...

Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama

Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...

  • Počet článků 992
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1280x
Jsme jako hokejoví brankáři. Naučili jsme se bez masky do střetnutí nechodit a jací doopravdy jsme, je těžko zodpověditelná otázka i pro nás samotné.

Seznam rubrik