Selské baroko K7 Dialektika

"Kdo nezná opilcova rána, nemá právo ožralému nadávat". Manželka na to jen zvedla oči a já raději vypadnul na zahradu. Svěží vzduch mne hryzení v útrobách nezbavil a radost mi neudělal ani přicházející Kubík. 

"Jdeš jak na zavolanou." Mával při tom rukama, jak lidé v průvodu na 1. Máje, když na Václaváku zdraví potentáty na tribuně.

"Hlavně ode mne nechtěj žádnou radu. Nemám sil ani na pár slov útěchy."

Kubík chápavě pokýval hlavou. "Za tu radu kolem čurítka jsem ti přišel vyřídit pochvalu od manželky, byť nevyslovenou. Tvůj nápad mne vrátil do puberty."

Z mého ztrápeného výrazu pochopil, že nemám sil na rozvláčné vyprávění a tak ze sebe rychle vychrlil. "Když jsem přišel v noci domů, žena po nezbytných nadávkách na chlast a hospodu usedla roznožmo na ten tvůj zázrak a zatímco to zurčelo, mně se postavil, jako už dávno ne. Když se sklonila, aby na trychtýř nasadila koupací čepici, už ho tam měla a šlo to fakt jak za mlada."

"Neříkals nedávno, že píchání je zábava pro malé děti?"

"Co bylo, to bylo. Když jsem ráno přišel do kuchyně, místo přednášky o škodlivosti alkoholu na mne čekal švédský stůl. Opražená slanina, volská oka, toasty, šunčička..."

"Proboha, nemluv o jídle!" V předklonu jsem vyrazil za nejbližší keř rybízu a jakoby z velké dálky ještě uslyšel rozjařeného Kubíka: "Stará se omlouvá, jak tě tenkrát vyštvala a děkujeme ti za ten vynález."

Marek se přes dva měsíce neozval a sám jsem si na něj v návalu práce nevzpomněl. Setkal jsem se s ním až na aktivu KV KSČ v Českých Budějovicích. Hned za vchodem jsem si všimnul obstarožního tělnatého pána v okénku vrátnice a pokládal za vhodné ho pozdravit slovy dobrý den a po japonsku jsem projev úcty hlubokou úklonou doplnil. Od pohledu polomrtvý stařec náhle ožil, napral obtloustlé tělo do okénka a s rukou napřaženou jak na Heil Hitler mne doprovodil řevem "tady se zdravíme čest práci, soudruhu".

Do zasedačky jsem vstoupil těsně před zahájením aktivu a poslušen rady z vrátnice, pronesl "čest smysluplné práci". Vojta už seděl s ostatními papaláši za předsednickým stolem na podiu a tak mi jen kradmo pokynul. Našel jsem si místo v rohu sálu, kde jsem mohl podřimovat a probudil mne až Markův výrazný hlas.

„Soudruzi, vezměte si příklad ze závodů, ve kterých jsme z důvodu neplnění plánu výroby nahradili neschopného ředitele stranickými kádry. Soudruzi, které jsme řízením pověřili, přitom nejsou žádní extra odborníci. Jsou však politicky uvědomělí a pevní. Jak učil soudruh Lenin, kdo chce, soudruzi, zapalovat, musí sám hořet." Típnul v popelníku Camelku a vydechnul oblak kouře. "Někdo z vás by mohl říci, tak nasaďte do všech zaostávajících závodů vaše soudruhy. Jistě, bylo by to řešení, ale soudruzi, tolik nás na kávé není. To je vaše práce, vaše plány. Jak už říkal soudruh Lenin, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“

Přestávám vnímat Vojtovy slinty a přemýšlím, co způsobuje, že se rozumný člověk stává, byť jen na chvíli, blbcem. Uvažuji, zda jsem s ním už natolik spřátelen, abych se ho po aktivu na to mohl zeptat. Byl poslední na programu aktivu a čeká na mne u dveří.

"Od pátku jsem myslivcem. Pojď to se mnou zapít do kantýny."

„Maruško, dvě velké stoličné." Ukázal na přepravku. "Dej mi jich deset stranou."                                 "Už je máš v lednici." Vojta uznale pokýval hlavou. "Nechceš taky pár kuřátek? Dopoledne je přivezli z Vodňan.“
„To nejsou krůty?"

Vojta se zatvářil samolibě, jakoby je sám vykrmil. "Je to přerostlý ausšus za poloviční cenu." U stolku v koutu místnosti mi podal stakan s vodkou. "Lovu zdar.“ 

"Podobná kuřata beru čas od času od Vency. Jenomže ten jim říká protekční a chce za kilo o deset víc, než za co jsou v krámu."  

"Myslíš toho oportunistického reakcionáře? Mám zprávu, že prošel kontrolou bez ztráty kytičky. U jeho kvázi kamarádské ceny a té naší, vidíš přesvědčivý příklad rozdílu mezi kapitalismem a socialismem."  

"Coby myslivec budeš teď moci kuřata prokládat zvěřinou."

"Tyhle sračky nacpané chemií nežeru. Beru je tu pro své užitečné známé a tentokrát jsi pro změnu svědkem názorného příkladu materialistické dialektiky. Přej a bude ti přáno. Dej a bude ti dáno. Viď Maruško?" Významně na ni mrknul.

Ta pokrčila rameny. "Neslyším, o čem si povídáte."

"Jen nepovídej. Tady slyší všechno, co má nohy a ty tvoje jsou, na rozdíl od těch dřevěných, výstavní." Maruška se rozesmála a se spikleneckým zamrkáním ukázala na stůl naproti nám.

"A teď nám dvakrát naservíruj poctivých, a když říkám poctivých, tak myslím poctivých socialistických deset deka vlašáku s krumlovskými rohlíky. Soudruh Franta je přes pečivo fachman a tak vyber ty obzvlášť dobře vypečené.“ Z šosu saka povytáhl zalepenou obálku, rozhlédnul se a rychle ji schoval.
„Žádost o přijetí za člena. Dám ti ji raději na záchodě.“

S vědomím, že tentokrát potřebuje on mne, jsem se osmělil. "Víš o tom, že z kraje nasazené kádry plní plán jen proto, že jim ho výrazně snížíte?"

Vojta se sklonil, aby si zespoda prohlédnul desku našeho stolu, pohledem poměřil vzdálenost ke stolu, na který upozornila prodavačka a ztišil hlas. "Máš mne za blba? Říkal jsem to těm, kteří seděli napravo a nalevo ode mne. Ti tyhle kydy chtějí slyšet. Mluvit, co si myslím, tak jsem v tu ránu na tapetě a za mne sem přijde nějaké bezcharakterní hovado. Ty mi raději vysvětli, proč nezdravíš jako všichni ostatní čest práci a přidáváš si tam to smysluplné."

"Znáš ten fór o Temelínu?"

"Vtipy hned zapomínám."

"Na stavbu jaderné elektrárny přijede kontrola z ÚV. Jen co soudruzi v černých nažehlených oblecích vystoupí z šestsettřináctek, profrčí kolem nich dělňas v zadělaných montérkách, tlačící před sebou prázdné kolečko. Papaláši uskakují stranou před stříkajícím blátem. Udělají pár kroků a dělník s prázdným kolečkem běží zpátky. Bláto lítá na všechny strany, soudruzi uskakují. Když se po chvíli stejná situace opakuje, jeden z delegace toho zchváceného dělníka zastaví a ptá se ho: "Soudruhu, proč pořád běháš tam a sem s prázdným kolečkem?" Dělňas si otře zpocené čelo a řekne, víte, že ani nemám čas si ho naložit? Takových příkladů práce znám spoustu a když už pozdravím po našem, tak tam doplňuji ten přívlastek."

"Jenomže na některé působí komolení stranického pozdravu jak rudý hadr na bejka a zbytečně si škodíš."

"To budou ti s prázdným kolečkem."

"Někteří mají i prázdnou hlavu a o to jsou nebezpečnější." Řekl to šeptem a očima znovu poměřil vzdálenost k onomu stolu. 

Rozhodl jsem se přehodit výhybku na bezpečnější téma. "Budeš to mít do revíru daleko."

"Ještě členem nejsem. Co to obnáší?"

"V tajných volbách tě musí schválit nadpoloviční většina."

"A jak to vidíš?"

"Před schůzí budu muset obejít deset členů a pak ti řeknu."

"Ve všech mysliveckých sdruženích kolem Budějc by mne rádi přijali. Jenomže pro ně budu pořád jen ten z krajského výboru. U vás se cítím jinak a to dovedu ocenit. Všem můžeš před volbami vysvětlit, že budou čubrnět, co všechno se začne dít. S pohraničníky mám domluvenou tatru rezatého pletiva pro bažantnici. Voliéru postaví péesáci v rámci výcviku zdarma. Bažantí kuřata seženu od Státních lesů za poplácání na rameno. Chlast bude z Jindřichova Hradce. Salámy z Plané. Náboje z Vlašimy. Stačí říct, co chcete a já vytočím správného kámoše.“     

Cestou ven mi na záchodě podstrčil obálku s přihláškou a před vchodem kynul, dokud podnikový šofér Drs neodbočil na most přes Malši.

Maiera jsem našel u kuřat. S břichy olepenými pilinami a výkaly se tlačila ke krmítkům, do kterých v předklonu sypal granule.

„Taky pěstuješ kuřata nacpané chemií?“

„Ty umíš vyděsit. Krmit je po staru, nebudou vám chutnat. Pár dní před prodejem granule nahradím pšenicí a pak jsou čistá, jak mý svědomí.“

„Prý jsi u kontroly obstál.“

„Poslali obstojnou čtyřicátnici a tak jsem rozšířil hejno fanynek.“

„Jak to s těma babama děláš?“

„Od přírody mají čuch na řemeslníka s pořádným vercajkem.“

„Na příští schůzi budeme řešit přijetí nového člena.“

„Toho papaláše? Tak od něj ses to dozvěděl." Na chvíli se zamyslel. "Když mu nebudu muset vozit prasata pod posed.“

Udělal jsem první čárku a vyrazil za Peřinou. Přikrýval právě folií pařeniště na okurky. „To jsou k nám hosti.“

„Vojta Marek chce být u nás za člena.“

„Vždyť není myslivcem.“

„Udělal rychlokurs.“

„Nebráním ničemu, čemu zabránit nelze.“

Po něm přišel na řadu Voborník, kterého přesvědčily Markovy konexe v lihovaru, Wagenknecht mi to, stejně jako Kubík, lhostejně odkýval. Manhofa přesvědčilo, když uslyšel o Vojtových kontaktech v budějovické nemocnici a pět dalších, jak je socialismus naučil, kývlo i bez přesvědčování.