Jak jsem se dočetl v dnešní MF Dnes, Němci se už nebojí jen uprchlíků, ale i svých sousedů a vládou najatých udavačů, protože nesouhlas s vládní politikou je prý může připravit o práci. Kdo běžence nevítá, tomu se prý jde po krku.
Zvláštní redaktorka MF Dnes navštívila saskou obec Clausnitz nedaleko českých hranic a v reportáži cituje vyjádření místních, kteří nechtějí s nikým mluvit. I starší žena odmítala rozhovor do doby, než z novinářského průkazu zjistila, že jde o novinářku českého deníku. Potom ji přiznala, že se lidé bojí. Jejím známým někdo telefonoval, že mají před sebou poslední dvě hodiny života. Je to teď šílené, prohlásila. Jiní odmítali rozhovor na diktafon, nesměl být ani zapisovaný a hlavně musel být anonymní. Když se v nějakém okně pohnula záclona, rozmluva skončila.
V roce 1986 jsem u Baltu dělal vedoucího skupiny dětí zaměstnanců n.p. Jitona na letním táboře nedaleko Rostocku. Na otázku, jak se jim líbí, že sami musí patnáct let čekat na trabanta, zatímco o pár kilometrů dál si Němci vozí zadek v mercedesech, bavorácích, audi, oplech a volkswágnech mne začali východoněmečtí kolegové přesvědčovat, že jde jen o pozlátko. Přitom se ustrašeně rozhlíželi a myslím, že moc nechybělo a kolem tenisek měli loužičku. Tehdy se tak báli Stasi a jejích donašečů.
Kdo jsou ti, kterých se Němci bojí dnes? Vyhrožování je přece trestný čin. Proč zpravodajské služby nevyšetří, co stojí v pozadí nepochopitelného chování "proimigrantsky" orientovaných Němců? Nefinancují to náhodou stejné síly, které mají na svědomí ukrajinský Majdan, v Sýrii protiasadovskou opozici, v Libyi svržení Kadáffiho a v Praze protizemanovské demonstrace?
Vedle ustrašených existují v Německu i tací, kteří se ani za mák nebojí. Sexuálně napadají na veřejných místech děvčata, obchodují s drogami u drážďanského nádraží, množí se krádeže v nákupní pasáži od Pragerstrasse po Altmarkt. Stát na to reaguje posílením policejních hlídek. Také snížením ceny taxíků na cesty migrantů na azylové a sociální úřady a návštěvy lékařů.
?
