Nejde jen o kalašnikov

Média nám opět předvedla, co umí. Jen co překroutila Zemanův quasi "bonmot", skočil jim na špek dokonce i premiér Sobotka. Poučit by se měli i někteří blogeři a účastníci diskuzí, kteří nedopadnuli lépe.

Měli by pochopit, že média tu nejsou, aby nás objektivně informovala. Jsou těmi nejmocnějšími světa sponzorována, aby čtenáře a diváky zpracovávala účelově upravenými zprávami. Majitelé novin a TV pak  jen respektují zásadu "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Posledních pár let se dá soudit, že "dárcem bochníků" bude Brusel s USA. Jak někdo z vládců přestane skákat, jak se odtud píská, nejdříve je očerňován a potom sesazen.

 Když se jim vzepřel libyjský Kaddáfi, okamžitě jsme mohli číst řadu článků o jeho tyranské hrůzovládě a vlastencích bojujících v této zemi za demokracii. Žádné noviny nezjišťovaly, kde demonstranti přišli ke zbraním, ani se nepozastavovaly nad zásahy leteckých sil NATO ve prospěch rebelů. Díky Západu je tato země, která pečovala o občany jako žádná jiná v Africe, v troskách. V anarchii vládne lůza a média mlčí.

Stejně jako vůdce Libye, měl dopadnout, nezakročit Rusko, i syrský prezident Asad. Média nám jak flašinet do omrzení líčila prezidenta Asada jako despotu a vraha vlastního lidu. S podporou Bruselu a USA  žoldáci s protivládními rebely roky ničí syrská města a konflikt má na tří set tisíc obětí. 

I ukrajinský Janukovyč se dostal na "tabuli hanby", když si spočítal, že pro Ukrajinu budou lepší konkrétní vrabci od Putina, než iluzorní holubi slibovaní Bruselem. V tu ránu se, podle evropských médií, z dosud přijatelného ukrajinského vůdce stal hrabivý padouch, třebaže byl úplně stejný, jako v době, kdy se s ním Brusel bratřil. Stejně jako v Tripolisu a Damašku, i v Kyjevě tyto západní síly zinscenovaly pouliční demonstrace a jim oddaná média na Majdanu natáčela "vlastence" bojující za demokracii. 

Z té doby si pamatuji blog, ve kterém v Česku pracující Kyjevanka napsala, že demonstranti dostávali od kohosi žold, který měl několikanásobně převyšovat průměrnou ukrajinskou mzdu. Bohužel se nenašel jediný investigativní novinář, který by to ověřil, či zkoumal, co je to za lidi, že mohou trávit měsíce na náměstí, nebo co tomu říká jejich zaměstnavatel, když půl roku nechodí do práce.

Nikdo z novinářů ani reportérů se rovněž nepozastavil nad porušováním ženevské konvence, když na jejich televizních záběrech stříleli demonstranti z mysliveckých brokových automatů a kulovnic. Naopak, jen co došlo na základě referenda k odtržení Krymu, do omrzení to označují za anexi a Putinovi nasazují psí hlavu.

Stejně nikdo z investigativních novinářů nezjišťuje, co způsobilo, že se takřka přes noc A. Merkelová změnila z rozumně chovající kancléřky v nezodpovědnou ochránkyni pobudů a ztělesněnou zkázu Německa. Jak na zásah shůry nám přestali ukazovat snímky mladých, svalnatých přivandrovalců a místo toho nám masírují mozky záběry zbídačelých matek s dětmi v náručích či snímky utonutého chlapce, ze kterého se nakonec vyklube oběť hrabivosti jeho otce. 

Píše se o tisících anglických aktivistech demonstrujících za puštění imigrantů z Calais do V. Británie. Podle televizních záběrů, nejde ani tak o rodilé Brity, jako spíš o Asiaty, kteří příbuzné do svého na sociální podpory štědrého domova pozvali.

V televizi nám ukazovali skupiny Němců nadšeně vítající v Mnichově utečence. Záběry na mne působily stejně, jako když vidím Severokorejce freneticky tleskající Kimovi. Diváky mají přesvědčit, že tak smýšlí celý národ. Jak v Německu, tak ani v KLDR se televizní štáby obyčejných lidí neptaly. V Severní Koreji je jasné, že režimem zastrašení lidé do objektivu kamer pravdu neřeknou. Obávám se, že v současném Německu by to bylo podobné.  

Polopravdy a lži, přesně podle osvědčené a léty nacismu a socialismu vyzkoušené praxe, že všechno, co mocní dokázat chtějí, se s trochou šikovnosti dokázat i dá. V pravý čas vypuštěnou, účelově překroucenou a jednostranně podanou informací se dá dokonale ovlivnit veřejné mínění a probudit rozhořčení davů.

Až příliš mnoho indicií naznačuje, že se jedná o globální, strategický záměr, prováděný v hrůzu nahánějícím rozsahu. Co tím mocní sledují, se dá zatím jen předpokládat. I tak je však jasné, že nic dobrého se na nás nechystá.