Jak to vypadá v Calais

https://www.youtube.com/watch?v=UKAQX74yRyc Video je s anglickými titulky, které jsem v blogu přeložil . Obyvatelka Calais sděluje zážitky z města sužovaného imigranty. Zatím se můžeme utěšovat, že je to od Česka daleko.

Tak mne tu máte. Pierre mne představil, moje jméno je Simona. Žiju v Calais, kde jsem se narodila stejně jako moje rodiče a tohle město je celý můj život. Vyrůstala jsem tu a nikde jinde nebyla. Bývalo to velmi pěkné město. Ráda jsem se tu procházela, byl tu klid, mír, bezpečí. Sjiždělo se sem plno lidí v létě i v zimě, i když, po pravdě, léta tu jsou nic moc. Počasí zlobilo, ale přesto to tu žilo.

Potom však, před nějakým časem se v Sandgalu objevili uprchlíci a Sarkozy rozhodl jejich hnízdo vyprázdnit a oni se přesunuli sem. Zpočátku jsem si říkala, že jde o nešťastníky, ztracence, co nemají nic a kterým je třeba pomáhat. Nevím jak to říct, ale z ničehonic jich bylo v džungli, jak oni tomu místu říkají na tisíce, říkám tisíce, ale ono jich bylo na 18 000. Ano 18 tisíc. Je to strašné, vzniklo nám tu město ve městě. Mají tam diskotéky, obchody, školy, holičství, mají tam dokonce, hm, no, jak to říct, no myslím že mi rozumíte, to pro potřebu džentlmenů. Udělali cesty, pojmenovali ulice, zvolili starostu, policie má zakázáno vstoupit do muslimské části.

Snad by se to dalo snést, ale těžko snášet nesnesitelné. Když ustavičně vidíte, den co den, noc co noc, násilí. V tisícových davech přicházejí do centra Calais, otloukají auta železnými tyčemi, napadají lidi, dokonce i děti, vedle násilí se dopouštějí zlodějen. Je nepředstavitelné, jak tu trpíme. Vnikají do soukromých domů, i když jsou lidé doma, chtějí něco k jídlu a sami si berou, co se jim líbí. Někdy i lidi napadnou, seberou co mohou a co nemohou, rozbijí. Když se chceme bránit, jde po nás policie. Ta už dlouho žádné stížnosti na imigranty nepřijímá.

Můj syn byl napaden, když šel klidně centrem města a se sluchátky na uších poslouchal tu svou muziku.Otočil se, když mu někdo poklepal na rameno. Myslel, že kámoši. Uhnul se ráně železnou tyčí, jen ucítil závan vzduchu. Není žádný trasořitka a když viděli, že se hodlá bránit, odtáhli. Z opačné strany uslyšel hluk a viděl, že se na něj chystá na třicet podobných. Utekl, protože není sebevrah. Mohli ho klidně zabít, řekla jsem si po jeho návratu domů. A to není zdaleka sám.

Napadají děti cestou do a ze školy nebo kolejí. Troufnou si i s nimi nastoupit do školních autobusů. 23. ledna zinscenovali v Calais velké výtržnosti. Bylo to strašné. Trvaly celé odpoledne až do večera. Na sochu generála De Gaulla si dovolili napsat "Mr...e Francii. Pod to namalovali vlajku IS.

Demonstrují kvůli špatným podmínkám, ale čím více se jim dá, tím víc chtějí. Nemají nikdy dost, nikdy, nikdy, nikdy. Když je někdo na chodníku míjí, hned slyší, dej mi mobila. Když odmítne, je zbit. S policejní pomocí se počítat nedá. Jak jsem řekla, stížnosti neberou. Ale když by někdo chtěl proti tomu demonstrovat, hned mu jdou po krku. Pokud však je sám napaden a jde na policii uslyší: "Co chcete? Co máme dělat? Vždyť jsou jeden jako druhý, jak ho máme najít?" Nelžu.

Miluji chodit k místu posledního spočinutí svého druhého syna. Je to na pobřeží, kde jsme na jeho přání do moře vysypali jeho popel. Když řeknu večer manželovi, že bych tam ráda zašla, řekne, že to nejde, protože centrum Calais je nebezpečné. Večer, jen co se setmí, je venku v nebezpečí každý. Je nás v Calais moc, co máme strach večer vyjít ven. Přesto spoluobčanům nerozumím. Včera byla demonstrace a bylo nás tam do tuctu. Kde byli ostatní? Strach nás nezachrání před nebezpečím.

Vláda nás zavrhla. Rozhodli se udělat z Calais "něco jako koncentrák". (Můj odhad - nesrozumitelné). Jestliže se neozveme budeme zavaleni uprchlíky z Francie a skončíme. Bude po nás. A Calaisané jsou jako ovce. Nerozumím jim. Na včerejší demonstraci jsem byla uprostřed skupiny s manželem, synem a přáteli. Byl tam i generál Piquemal. Co jsem tam viděla, nemohu před vámi tajit. Nespala jsem celou noc a pořád se mi ta scéna před očima vracela. Neuvedli to v TV, nedali do rádia ani neotiskli v novinách.  Generála srazili k zemi jako kriminálníka. Jeho, francouzskou ikonu, image Francie, jehož postavení i hodnost vyžaduje respekt a úctu. Jak ležel na zemi, policajt mu stoupnul nohou na krk. Ujišťuji vás, viděli jsme to. Jen co ho zvedli, chytli ho za podpaždí a nesli do antona, aniž se nohama dotýkal země. A nás pokutovali.  Je štěstí, že před vámi stojím. Můj manžel se spolu se mnou duchapřítomně protáhnul skulinou kolem dodávky pořádkových sil a prchli jsme. Neudělat to, zatknuli nás. To je přesná polovina videa a dál to překládat pokládám za zbytečné.