Další upchlické tsunami se očekává v březnu

Bezradnost evropských politiků pokračuje a připomíná to období před druhou světovou válkou. I tehdy bylo jasné, kdo se chystá Evropu ohrozit a přesto lídři velmocí nebezpečí zlehčovali a s Hitlerem dokonce i souhlasili.

Na Mnichovské konferenci bez protestů vyposlechli Hitlerovy lži, kdy prohlásil: "Existence Československa v jeho nynější podobě ohrožuje mír v Evropě. Německá menšina byla začleněna do státu proti své vůli a je vydána barbarskému pronásledování, před kterým už 240 tisíc lidí do Německa uprchlo a příliv běženců neslábne." Na to Chamberlain poděkoval vůdci i ducemu, že svolali poradu, která umožní Evropě si oddechnout a uvítal Hitlerovo prohlášení, že nechce použít násilí, ale přeje si nastolit pořádek. Oběma diktátorům děkoval i Daladier a ujistil, že francouzská vláda v žádném případě nestrpí průtahy ze strany české vlády. (Zdroj Velké dějiny zemí koruny české díl XIV)

Stejně jako tehdy, i dnes evropští politici nevnímají nebezpečí, které Evropě hrozí infiltrací islamistů, navýšením počtu muslimů a příchodem vývojově zaostalých, nepřizpůsobivých skupin se sklonem ke kriminálním činům. Situaci nepomáhají ani demografové, kteří na jedné straně Německo straší vymíráním a zestárnutím populace a na straně druhé upozorňují, že skladba současných imigrantů populaci Německa neomladí.

Na evropských politicích je možné spatřit čirou bezradnost, kterou marně skrývají předstíráním odhodlanosti věci řešit. Mohou navrhovat cokoliv a utrácet za to miliardy, pravda je přitom prostá. I kdyby se celá Evropská unie kolem dokola po svých vnějších hranicích obalila žiletkovým drátem, běženci přesto najdou způsob, jak se přes zátarasy dostat. Smysl nemá ani posílení ostrahy či vytvoření jednotek pohraniční stráže. Když se jedním otevřeným místem začne valit mnoha tisícový zástup, nezbyde i stovkám patrolujících vojáků, než ustoupit a nechat je jít.

Je nepochybně lidské, když z moře zachraňujeme tonoucí a do valících se zástupů nestřílíme z mašinkvérů.  Zároveň je tím však dáno, že appeasementově se chovající evropské státy znovu nemají možnost nepříznivému vývoji jakkoli čelit. Proto nezbývá, nezakrytě si přiznat, že se s přívalem utečenců dá jen smířit.

Tak by to mělo otevřeně zaznít z úst politiků a Evropané by se měli začít připravovat na obdobu protektorátu. Ten evropský však jen hlupák bude moci nazývat předvídavě Protentokrát, jak se říkávalo za poslední války tomu českému.