Lze se setkat s večerními filmy, zkracujícími lidský život minimálně o 90 minut. Hrdinové v takových dílech nejsou postavy na stříbrném plátně, nýbrž diváci, trpělivě sedící v hledišti. To se ovšem nedá v žádném případě řící o americko-britsko-irské koprodukci "Hrabě Monte Christo" z roku 2002. Jde o vynikající výkony herců se strhujícím osvětovým obsahem. Film zařadil televizní vysílač Prima 26.12.2011 do svého programu. Podívejme se nyní na historicko-faktické pozadí celého případu...
Švec Pierre Picaud, který pod krycím jménem "princ de Corlano" zavraždil své udavače. Alexander Dumas ho použil jako předobraz svého díla "hrabě Monte Christo". V této pevnosti však protagonisté (na rozdíl od románu) nikdy vězněni nebyli.
Román "Hrabě Monte Christo" (v originále: Le Comte de Monte-Cristo) psal francouzský spisovatel Alexander Dumas (1803 - 1870) v letech 1844 - 1846 na pokračování v pařížském časopise "Le Journal des Débats". Protože Dumas vyhotovil své dílo ve spolupráci s profesorem dějin Augustem Maquetem (1813 - 1868) vycházelo se z toho, že se jedná o románovou literaturu faktu. Z daného principu čerpali ještě ve 30. letech minulého století autoři jako jako H. Ashton-Wolfe: True Stories of Immortal Crimes (Pravdivé příběhy nesmrtelných zločinů), 1931 a Jean Charles Du Boys: The Countess of Monte Cristo (Hraběnka Monte Christo), 1934.
Bývalá pevnost na ostrově If (Château d'If) a později vězení, se nalézá asi 1.5 km od jihofrancouzského města Marseille. Dnes objekt funguje jako dobře prosperující turistická atrakce. Návštěvníci na pevnině nastoupí na parník, který je z Marseille během několika minut dopraví na ostrov. Průvodci ochotně vysvětlí a ukáží, kde a v které kobce byl internován hrabě Monte Christo (Edmont Dantés) a jeho kompaňon farář Fario. Dále vás odvedou přesně na místo shození do moře zašitého Dantése v pytli a kudy nešťastník doplaval k pobřeží. Opouštíte Château d'If plní dojmů a skvělého zážitku. Má to přesto jeden drobný zádrhel: Edmont Dantés alias hrabě Monte Christo nikdy nežil. Není historickou postavou. Výmyslem je i Dantésova a Fariova kobka v pevnosti, jež průvodci prezentují turistům. Protagonisté Dumasova díle zde nikdy nebyli vězněni.
Ve skutečnosti se jedná o literární mystifikaci soudního případu vedeného v aktech pod nadpisem "Diamant pomsty" (Le diamant de la vengeance). Profesor August Maquet soudní spis objevil a předal ho k románovému zpracování Alexandru Dumasovi. Obětí soudní kauzi se stal obuvnický tovaryš Pierre Francois Picaud. Měl se oženit s bohatou vdovou. Tři jeho "dobří přátelé" mu začali závidět a falešně ho udali, že provádí špionáž pro Velkou Británii. Švec byl několik dní před svou svatbou zatčen a uvězněn v pevnosti Fenestrel (nikoli tedy v Château d'If). Tam se mu podařilo prokopat se do cely milánského faráře Floriny (nikoli tedy Faria), jenž byl bratrem knížete Carla Torry. Ten ho učinil dědicem pokladu v hodnotě pěti milionů franků, ukrytých v horách.
Po osmi letech věznění bez viny (1807 - 1814), byl Picaud propuštěn na svobodu. Pomsta bývalého ševce byla hrozná! Pod krycím jménem "princ de Corlano" (nikoli tedy hrabě Monte Christo) se odsouzenci podařil pozabíjet všechny své udavače - Loupiana, Solariho a Chaubarta, tak jako rozvrátit jejich rodiny. Pouze happy end, jak je popisován v díle Alexandra Dumase, se nekonal. Picaud se sám stal nakonec obětí vraždy. Pachatel hrůzného činu, jménem Allut, zemřel posléze ve vězení. To vše se ovšem od průvodců v pevnosti Château d'If na ostrově, kde byl údajně vězněn neexistující hrabě Monte Christo, ani slůvkem nedozvíte.
