Anatomie atentátníka

Atentáty existují od nepaměti a v západní hemisféře jsou takřka na denním pořádku. To, co se však přihodilo 21.12. 2023 na Filosofické fakultě KU, na Náměstí Jana Palacha, to nemá v dějinách českého národa obdoby:

15 mrtvých a 25 raněných obětí atentátníka Davida Kozáka.

Smuteční pietní akty jsou sice velice dojemné a na místě, ale je nutné řešit příčinu tohoto zoufalého činu a nikoli pouze v souvislosti s osobou atentátníka

Dovolil bych si tvrdit, že David Kozák je pouze onou „špičkou ledovce“ naší současné společnosti, které chybí fundament odvahy k morální obraně a budoucnost existenční perspektivy.

 Porazily jsme komunismus. Pomocí Evropské unie jsme vybudovali doposud neslýchaný blahobyt a NATO nám zaručuje vojenskou bezpečnost. To však není cíl našeho snažení, nýbrž pouze prostředek. Zoufale nám chybí konstruktivní slušnost  a postrádame ideologii budoucnosti. Žijeme jako by ve vzduchoprázdnu.

Sledujeme-li život atentátníka, nelze tvrdit, že by neměl úspěch. Jeho příčinu zoufalého činu vraždy a sebevraždy je tedy nutno hledat v sociálních vztazích současné společnosti, ovládané závistí, záští, arogancí, neschopností dosavadního politického vedení státu a žití podle hesla „Prasata se střídají, koryto zůstává“ etc.

Prezidenti Václav Klaus (zloděj propisovacích tužek) a Miloš Zeman („kunda“) zavláčeli národ do hluboké morální krize: Kdybychom měli jednat jako David Kozák, museli bychom se všichni nazájem postřílet...

 Tam, kde by měl člověk nacházet moudrost a vědění, kvete plevel nekonečné blbosti! Často nerozhoduje moudrost, ale „vzdělaná pitomost“.

 Nezřídka se řeší zcela jednoduché věci, které by mohly být okamžitě vyřešeny dobrou vůlí, celá desetiletí „mlácením prázdné slámy paragrafů“. Ty  přetvářejí právní stát ve stát diktatury justice. V takovém prostředí se nedá dýchat!

Shodou žalostných okolností spáchal atrntátník své činy na náměstí, jenž je pojmenováno po někom, kdo rovněž ukončil svůj život sebevraždou, následkem „sociální lhostejnosti“. Ovšem ne každý z nás má k tomu odvahu!

Je nutné si přesto uvědomit východiska ze zdánlivě neřešitelných poměrů: I z kamenů, které vám někdo valí do cesty, lze postavit přepychový dům. Z házených klacků pod nohy je možné rozdělat táborák, opékat buřty a zpívat si tremské písně... a proto, že jsme křesťané: Ora et Labora!

 Život nám dává nazpět, to co jsme do něho investovali. Když jsme investovali dobro, dává nám nazpčt dobro. Když jsme investovali zlo, dává nám nazpět zlo. Jedná se o tzv. „Bumerang  Efect“ (pramen: Jan Berwid-Buquoy „Blahobyt pro všechny – Blahobyt pro celý svět. Zformovaná společnost“, kapitola „Konec existenčních obav, práce ztrácí svůj klasický charakter“).

Bezpodmínečne potřebujeme osobnost, coby hlavu státu, která je schopna vyvézt národ z existenční morální krize a ukazovat lidstvu cestu de futura. Jediná taková možná osobnost je v současné době prezident ČR, Petr Pavel.

   Má všechny předpoklady k tomu stát se českým Dwight Eisehowerem nebo Charlesem de Gaullem (viz jeho novoroční projev – ve znamení maximální morální osvěty).

 Je však nutné mu dát komunikační prostor a to by bylo znovuzavedení „Hovorů z Lán“, jejímž zakladatelem byl Václav Havel, jinak ve světě nejpopulárnější český politik všech dob...

Ostatně, Petr Pavel má naději jít v jeho stopách, pakliže se nám  opět s „úspěchem“ nepodaří všechno zkazit, jak tomu bylo již nejednou v našich dějinách!