Nečasova milenka aneb Česká Madame Pompadour

   Králové, prezidenti i předsedové vlád mají své metresy. To bylo, jest a bude. Ony dámy v pozadí, často určují skutečný chod věcí v daném státě. Politické, hospodářské i sociální dění doslova prochází jejich rukama – nebo snad i nohama? Myslím samozřejmě nohama v rozkroku. Každopádně ve školních učebnicích dějepisu se o tom nic nedočtete. Pohlavní chtíč je hlavním motorem dějin, ale mocenská elita dbá o to, aby se o tom pokud možno, nikdo nic nedozvěděl…

Vizuální podobnost Madame de Pompadur a Jany Nagyové je nápadná. Pompadur je pouze nutné si představit v brýlích...

    "Cherchez la femme." (Za vším hledej ženu). Citovaná myšlenka je připisována francouzskému kardinálovi Richelieu. Jde ovšem o výrok cenzurovaný katolickou církví. Legendární kardinal totiž ve skutečnosti řekl toto: "La conne est le souverain absolu d'un pays!" (Kunda vládne světu!). I zde vidíme, že mocenská hierarchie manipuluje dějiny a vytváří je poněkud „slušnější“ než ve skutečnosti jsou. Lid se nemá dozvědět o pohlavním životě politické elity buďto vůbec nic, a když už se někde něco nechtěně provalí, tak aféru předělat tak, aby byla „stravitelná“ i pro školní mládež…

   Za nejslavnější politickou intrikánku je považována metresa francouzského krále Ludvíka XV, zvaná Madame Pompadour. Kdyby jí býval králův syn nenáviděl a po smrti svého otce vulgárně řečeno tzv. „všechno o ní nevyžvanil“, nikdy bychom se o této královské souložnici nic konkrétního nedozvěděli.

   Měla neobyčejný vliv nejen na Francii, ale i na dění v tehdejším celém světě. Král byl prakticky pouze její loutkou. Stala se vedoucí jeho diplomatické kanceláře při vyjednávání s Rakouskem, Anglií a Pruskem. Rozhodovala o průběhu sedmileté války a podílela se na uzavření druhé Versaillské smlouvy. V bitvě u Rossbachu dokonce velela třem armádním sborům (24. 000 mužů ve zbrani) a bitvu prohrála. Vyznačovala se hlubokým cynismem a její životní motto bylo: „Aprés nous le délce!“ (Po nás potopa!). 

    Geniální pletichářka Pompadur má s Janou Nagyovou mnoho společného. Jsou si vizuálně velmi podobné. Obě pocházejí ze skromných poměrů, ale vysouložili se až na vrchol politické moci. Rodiče jim dali jméno „Jana“ (v případě markýzi de Pompadour francouzsky – „Jeanne“). V manželství každá porodila jednu dceru. Později své muže opustily. Pompadur, aby se mohla věnovat králi a Nagyová, aby se mohla věnovat Nečasovi. Obě byly milenky svých mecenášů celkem pět let: Pompadur 1745 – 1750 a Nagyová 2008 – 2013. Pompadour byla ředitelkou diplomatické kanceláře Ludvíka XV. Nagyová byla ředitelkou kabinetu předsedy vlády, i když upřímně řečeno, zmiňované dámy začínaly zatraceně skromně. Pompadour se ze začátku živila coby pomocná švadlena u svého otce, který byl krejčí a jmenovala se Jeanne Poissonová. Nečasova milenka začínala jako prodavačka v tovární kantině a původně se jmenovala Jana Pospíšilová. Obě se ovšem pomocí cílených pohlavních styků snažili dostat až do nejvyšších sfér společnosti, což se jim nakonec podařilo.

   Svým výrokem „Kunda vládne světu!“ má sice kardinál Richelieu pravdu, ale ne úplnou. Dámské přirození jako takové, nestačí. Metresy slavných vládců byly současně velmi mazanými a vychytralými samicemi. Některé z nich mohly prokázat i vynikající vzdělání, inteligenci a původ. Jinými slovy, ordinérně řečeno: jenom „roztahování nohou“ k raketové kariéře nemohlo v žádném případě vést. Důležité je vědět, kdy, kde, proč a s kým.

    Nagyová o tom referovala dne 23.06. 2013, Blesk.cz: „Ženy to mají na poli uplatnění daleko těžší než muži. To není stížnost, ale prostý fakt. Jsme od přírody jinak nastavené. Abychom byly srovnatelně úspěšné s muži, musíme mít daleko větší tah na branku.“

   Abychom myšlenky mazané metresy přeložili do srozumitelné češtiny, tak „větším tahem na branku“ se rozumí to, co muži postrádají, tedy dámské přirození, které je třeba nasadit ve vhodný čas na vhodném místě, kýženému samci, aby se docílilo co nejžádanějšího efektu. Pakliže se to napoprvé nepodaří, je nutné ony pokusy opakovat tak dlouho, až se vytoužený úspěch dostaví. Pakliže dotyčná metresa k tomu dodá ještě další vyžadované schopnosti, jako např. doslova vědecky promyšlené intriky a podrazy, těžko vyvratitelné pomluvy, tak jako schopnost roztáhnout nohy na povel, vede ona použitá metodika doslova s matematickou přesností k cíli…

   Na druhé straně: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Pokusů královské kamarily Ludvíka XV. zbavit se Madame de Pompadour, bylo víc než dost. Intrikánka se však držela neohroženě na špičce politické moci a to ad hoc v době, kdy se vladař začínal věnovat i jiným milenkám. Pompadur z nich obavy neměla. Nemohly se jí totiž v žádném případě rovnat. Sloužili jeho královské výsosti pouze - jak on to sám hlásal: „Comme une poignée sur leurs organes génitaux. „ (Coby násada na své přirození).

    Ludvíkova metresa žila v královském paláci až do své smrti v roce 1764. Protože však bylo ve Versailles dovoleno zemřít pouze osobám královského původu, byla nebožka po svém skonu, převezena na rychlo do domu svých rodičů v Paříži.

    Naproti tomu Jana Nagyová opustila v Praze Hrzánský palác a nyní sedí v Ostravě za mřížemi. Na dotazy vyšetřovatelů odpovídá stereotypně: „nevím“, nevzpomínám si“. Její život ve vězení bude asi trvat delší dobu. Nad metresou Madame de Pompadour držel ochranou ruku král Ludvík XV. Nad metresou Janou Nagyovou nikdo ochranou ruku nedrží. Není dokonce vyloučeno, že její bývalý ochránce Petr Nečas, by se možná mohl za nějaký čas přestěhovat do vedlejší volné cely, hned vedle ní…