Se školskými odbory do záhuby

Jsem ředitel školy a dnes 24. září 2019 mi přišel e-mail od Františka Dobšíka – vrchního školského odboráře. Obrací se na ředitele škol s žádostí o podporu a oznamuje vyhlášení stávkové pohotovosti.

Připojuje dopis ředitele školy ale evidentně především odboráře Petra Pečenky. Z názorů a argumentace obou pánů mi vstávají vlasy hrůzou.

Spor (mezi vládou a odbory) je o to, zda 10 % přidaných na platy učitelů od ledna 2020 má být cele v tarifním platu (názor odborů) nebo 5 % v tarifech a 5 % na odměny (vláda). Rád bych vám vysvětlil, proč se tak děsím té odborářské varianty.

Rovnostářství vede k pohodlnosti, ztrátě tempa a k zaostávání. Když všichni učitelé dostanou stejně, tak zákonitě klesne jejich motivace pracovat lépe a více a iniciativně a nápaditě… Je přece frustrující, když se snažím, vymýšlím, aktivizuji a motivuji žáky, stále se vzdělávám a dostanu za to stejně peněz jako kolega, který odemele výklad a utíká ze školy za svým. Tlak odborů směřuje k pohodlnému životu těch méně schopných a k demotivaci nadšených a pracovitých.

Já jako ředitel školy chci mít možnost odměnit učitele, který organizuje vědomostní soutěže, jezdí s žáky na exkurze, vede kroužky, doučuje žáky, když je to třeba, svědomitě se připravuje na výuku, dovede žáky zaujmout, je jim vzorem v chování. Je jedině dobře, když pasivní a neschopný učitel dostane jen 5 % a ten výborně pracující 15. Ředitel potřebuje peníze jako nástroj, jak zajistit nadstandardní aktivity přesahující rámec běžné výuky a odměnit dobré učitele. Není to nástroj jediný, ale zato účinný. Jeho účinnost je však samozřejmě závislá právě na množství peněz na nenárokové složky platu.

Páni odboráři, nechraňte špatné učitele a podporujte ty dobré. Je to v zájmu našich dětí i celé společnosti!