Večer tříkrálový

Aneb proč mám raději Williama Shakespeara než Miroslava Plzáka.

Tradice v rodině vždy velela odstrojit na Tři krále stromeček, aby opadaného jehličí nebylo víc než dost a aby se připomínka Vánoc příliš nepřenášela do nového roku a nekazila zahálkou pracovní morálku.
Této tradice se držím i dnes a tak jsem si po zlikvidování vánoční výzdoby dopřála šálek dobrého ovocného čaje a pohodlí s knihou na pohovce.

Dnes je tříkrálový večer, napadlo mě a zároveň jsem zavzpomínala, o co ve stejnojmenné Shakespearově hře jde.
Jedná se o jednu z největších Shakespearových komedií lásky, převleků, zcela zvláštní hudebnosti a přeludovosti. Zápletka této půvabné středověké hry spočívá v převleku hlavní hrdinky za muže, aby se tak mohla pohybovat v blízkosti svého milého. Ten ji vyšle s vyznáním jako posla k ženě, kterou miluje, ale ta se zamiluje právě do převlečené ženy.  

A tak mě napadlo jak v rozlišných paralelních světech žijeme. Kolikrát  hrajeme hry, potlačujeme city a podvědomí, převlékáme nejen šaty ale i tváře, sami si nasazujeme cizí masku, jinou masku, tváříme se, že jsme někdo jiný než jsme. Abychom byli úspěšnější, méně zranitelnější, nezávislejší. 

A aby náš život klapal, řídíme se často zaručenými pragmatickými návody. Celé dvě generace ovlivnil svými názory a knihami sexuolog  Miroslav Plzák: 

„Kdybych řekl nějakému muži, že si má při výběru budoucí manželky v první řadě ověřit zda je zdravá, dědičně nezatížená, pracovitá, klidná optimistická a nehysterická, nařkne mě, že jsem cynik a že mu radím stejně, jako bych radil nákupčímu JZD, jak nakupovat chovné dobytče.
Kdybych nákupčímu JZD radil, jak má prostě jít ohradami dobytka a čekat, až najednou uzří kus, který si zamiluje na první pohled, označí mě za blouda a odmítne s opovržlivým úsměvem větu: „Chcete-li nakoupit zdravé dobytče, musíte je mít v první řadě rád. Chápejte vážený nákupčí, musíte je milovat, musíte se na to zvíře tak dlouho koukat a tak dlouho je poznávat, až zacítíte v srdci vláhu něhy a divný, nedefinovatelný pocit. Teprve pak si můžete být jist, že jste našel to správné zvíře.““ 

Dobytče, nedobytče , takto zdařile poučená generace je dnes z 50% rozvedená.  

Patřím k těm, kteří si vybírají partnery na základě lásky, úcty, tolerance a společně naplňovaných zájmů. Nikoliv z pouhé výhodnosti a zdánlivé trvanlivosti. 

Proto si dovolím vrátit se po úryvku z Plzáka k Shakespearovi a Večeru tříkrálovému, kde dívka Viola v přestrojení za muže Cesaria říká: 

Teď teprv vidím, jakou strašnou zbraní
je přestrojení v rukou ďáblových.
Tak snadno může hezký floutek vtisknout
svůj obraz do voskových srdcí žen!
Však nemůžeme za to. Jsme jen křehké,
bůh tomu chtěl, a zranit nás je lehké.
Co teď? Můj pán ji vroucně miluje,
já, směšná zrůda, nevýslovně jeho,
a ona, blázínek, je blázen do mne.
Co z toho pojde? Jelikož jsem muž,
musím si zoufat nad svou láskou k němu.
A jelikož jsem žena, bože můj,
co marných vzdechů vzdychne Olivie.
Ty, čase, sám se ujmi rozuzlení!
V mé moci rozmotat ten uzel není. 

Kouzelnou tříkrálovou noc vám přeje Štěpánka Bergerová   

V článku jsou použity úryvky ze zdrojů:  

William Shakespeare :           Večer tříkrálový
Miroslav Plzák :                    Klíč k výběru partnera pro manželství